Omezené smíření, část 2.

17. february 2012 at 0:03 | Milan |  Hlubší studium

Omezené smíření, část 2

Citované Písmo podle NBK, NKJV a Textus Receptus, pokud neuvedeno jinak.


8. Chyba v "logice," že Ježíš nemohl zemřít za zrůdy jako byl Himmler (str. 46). Bible nikde netvrdí, že Ježíš zemřel jenom za "slušné" hříšníky. Pokud byl Himmler tak hrozný hříšník, že za něj Ježíš nezemřel, kde najdeme rozdělující čáru mezi "slušnými hříšníky" a "hroznými hříšníky?"

Bude Bůh soudit vrahy? Ano. Bude Bůh soudit zvrhlíky? Ano. Bude Bůh soudit lháře? Ano (Zj 21:8). Bůh bude soudit každý hřích a aby Kristova oběť byla úplná, jako že úplná byla, tak Kristus musel zemřít za všechny hříchy všech lidí, ne jen za všechny hříchy "vyvolených." A pokud tedy za všechny tak i za hříchy Himmlera.

To ovšem neznamená, že když Kristus zaplatil i za hříchy Himmlera, že je Himmler automaticky spasený. Ovoce Himmlerova života (poznáte je po ovoci - Mt 7:20, 12:50) svědčí o tom, že Ježíšovu oběť za své hříchy nepřijal. To je ovšem kámen úrazu pro hyper-kalvinistu, protože ten nevěří, že člověk má svobodnou vůli ohledně spasení. Čtěte Bibli bez nějakého filtru, jak se přirozeně čte, a sami uvidíte, že i po pádu Adama má člověk svobodnou vůli (i ohledně spasení). Příklady jsou uvedeny níže.


9. Jak se hyper-kalvinista dopracuje k omezenému smíření? Uvádím několik hyper-kalvinistických argumentů, které předchází Písmo a v důsledku filtrují Písmo do hyper-kalvinistické formy:

A. Duchovně mrtvý člověk je jako mrtvola, tudíž nemůže pro svou spásu nic udělat. Na první pohled to může dávat smysl, obzvlášť v baráži argumentů, které obvykle toto tvrzení následují, ALE TO PROSTĚ NENÍ PRAVDA! Je sice biblické, že veškerou práci spasení pro nás vykonal Kristus a my v té práci nemáme žádný podíl. Ale není biblické zajít tak daleko, že člověk není schopen dar spásy ani přijmout. Mrtvola samozřemě dar přijmout nemůže, ale živý člověk ano.

Na rozdíl od mrtvoly, i duchovně mrtvý člověk má bušící srdce, živou duši, přemýšlí, pozoruje a VNÍMÁ Boží přitahování a obviňování z hříchu (Jn 16:8). Bůh osvětluje duši člověka (Jn 3:19-21, Sk 28:18; 2 Kor 4:6; Žid 6:4). Může být pravda, že hříšný člověk sám Boha nehledá, ale také je pravda, že Kristus přitahuje každého člověka (Jn 12:32), nejen vyvolené - protože Bůh chce, aby všichni došli pokání (2 Pet 3:9), které vede ke spáse (2 Kor 7:10).

Mnozí lidé Kristovo přitahování ignorují, dál si žijí po svém a zatvrzují si proti Bohu své srdce, jak psal i Kalvín v jeho Institutech - viz bod č. 1. (Pří 14:12, 16:25, NKJ: Je cesta, která se zdá člověku správná, ale na konci je cestou smrti.) Ale jiní na Kristovo přitahování reagují (Jn 3:21) a eventuelně sejdou ze své cesty - dojdou ke zbožnému zármutku nad svým hříchem a uvěří v Ježíše Krista, který je vykoupil - 2 Kor 7:10; Sk 3:19, 4:12. Tím opustili SVOU cestu a vydali se na BOŽÍ cestu.

Hyper-kalvinsita si též myslí, že "přijetí daru je práce," a proto pak učí, že člověk ani není schopen spásu přijmout. Z toho pak vyplývá hyper-kalvinistický pojem "vyvolení" které musí být logicky následováno "omezeným smířením," že Ježíš nezemřel za všechny lidi.

Když však nějaký dobrák zachrání chudáka před exekucí tím, že zaplatí jeho dluhy, práci vykonal ten, kdo ty dluhy zaplatil. To, že chudák přijal jeho štědrý dar, není práce, ale pouhé přijmutí daru. Chudák pro ty darované peníze nepracoval. Kdyby přijetí daru byla práce, pak by to odporovalo Ef 2:8-9, kde Pavel učí, že spása není ze skutků, že je to dar, který se přijímá vírou (ne "vyvolením").

Evidentně apoštol Pavel nepovažoval přijetí daru za skutky (práci), protože učil, že spása není ze skutků, že je to dar. Z Ef 2:8-9 též vyplývá, že Pavel považoval duchovně mrtvého člověka za jinak dostatečně živého na to, aby byl schopen dar spásy přijmout - k čemu by bylo učení o daru spásy, kdyby ho nikdo nemohl přijmout.

B. Bůh je svrchovaný, tudíž člověk nemůže mít svobodnou vůli. Svobodná vůle člověka by prý omezila Boží svrchovanost, což je pro hyper-kalvinistu nemyslitelné.

B-1. I zde se taková "logika" dopouští porovnávání hrušek s jablky. Kdybych následoval tuto "logiku," že "nic nemůže omezovat Boží svrchovanost, aby Bůh byl vskutku svrchovaný," jak potom hyper-kalvinista vysvětlí, že je řada věcí, které ani svrchovaný Bůh nemůže dělat - např. Bůh nemůže lhát, spáchat cizoložství, krást, odsoudit nevinného, vraždit... Je zjevné, že samy šlechetné Boží vlastnosti "omezují" jeho svrchovanost. Kdo se chce ale až takhle "rýpat" v Boží svrchovanosti? Bůh je svrchovaný a hotovo. To ale neznamená, že svou svrchovanost ješitně prosazuje za každou cenu! V záchraně člověka nejde o Boží svrchovanost, ale o to, co Bůh chce - aby všichni došli pokání (2 Pet 3:9; Řím 2:4).

B-2. Člověk prý ztratil svobodnou vůli po Pádu Adama a Evy do hříchu. Ale Gen 9:6: Kdo prolije krev člověka, člověkem jeho krev bude prolita; protože Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Jak 3:9: ...lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

I po pádu Adama a Evy do hříchu se Bůh odvolává při ustanovení po-potopního řádu na to, že člověk byl stvořen k Jeho obrazu. Proč by to zmiňoval, kdyby to už nebylo aktuální?! Podobně Jakub píše, že stejným jazykem, kterým žehnáme Bohu, tím samým jazykem proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Jakub zjevně nemluvil o tom, že proklínáme Adama a Evu, ale lidi, které známe. Samozřejmě člověk ztratil hříchem svatost a tím společenství s Bohem, ale neztratil úplně všechno, s čím ho Bůh stvořil, jako např. svědomí, svobodnou vůli a duši.

Když se nenecháte zmást hyper-kalvinistickým učením, že člověk nemá svobodnou vůli, potom nemusíte například složitě vysvětlovat, že "všichni" neznamená všichni a "svět" neznamená svět.

B-3. I když je Bůh samozřejmě svrchovaný, rozhodl se dát člověku svobodnou vůli, aby ho člověk mohl milovat - dobrovolně. Aby člověk mohl milovat, musí se k tomu rozhodnout dobrovolně. Z toho vyplývá, že musí mít svobodnou vůli. I za cenu toho, že mnozí lidé se prosazením své svobodné vůle rozhodnou opačně.

B-4. Právě svobodná vůle člověka dělá svrchovaného Boha svrchovaným Bohem. Leckterý tyran dovede být svrchovaný, když jeho poddaným nic jiného nezbývá, než ho poslouchat, pokud nechtějí být tvrdě postrestáni. Ale Bůh není tyran a je svrchovaný NAVZDORY naší svobodné vůli - protože je všemocný Bůh.

B-5. Ani Kalvín neučil, že člověk ztratil svobodnou vůli:
"Jako spravedlivé potrestání zlých, potom co si sami zavřeli své oči, Bůh učiní jejich srdce tupé a těžké, a tudíž, vidouce, nevidí." (CHAPTER IV.: THE KNOWLEDGE OF GOD STIFLED OR CORRUPTED, IGNORANTLY OR MALICIOUSLY. - John Calvin, The Institutes of the Christian Religion [1537]). V kontextu chápeme, že zlí nejsou ti "nevyvolení," nýbrž ti, kdo si zavírají oči - svévolně, projevem svobodné vůle (viz Jn 3:19-20). (Mimochodem, nejsem přívržencem Kalvína už třeba proto, že on v Ženevě lidi do víry nutil a nevěřící za jejich nevíru trestal.)

B-6. Bůh zvolal skrze Ozeáše 4:6: "Můj lid zaniká pro nedostatek poznání... protože jste odmítli poznání, tak vás také odmítnu... zapoměli jste zákon vašeho Boha.

Apoštol Pavel zmiňuje v Řím 1:21, 28 podobný princip - lidé znali Boha, ale nestáli o to, aby si poznání Boha uchovali, jejich pošetilá srdce byla zatemněna a proto je Bůh vydal zvrhlé mysli!

Tito lidé ztratili poznání Boha svévolně, projevem své svobodné vůle - nechtěli, aby jim Bůh mluvil do jejich hříšného života.

Například v těchto verších (1 Tim 4:1, 5:12, 6:10, 6:20-21) lidé opustili víru (vysvětlení proč naleznete v Lk 8:13) - ne proto, že je Bůh "nevyvolil," ale proto, že se tak svévolně rozhodli - svobodnou vůlí. Proto je Bůh bude soudit spravedlivě - za to, co si svobodně vybrali, ne za to, že je "nevyvolil," a ne proto, že je svrchovaný a "může si dělat co chce."

B-7. Pokud člověk nemá svobodnou vůli, pak by vskutku spása byla jen pro ty, které si Bůh "vyvolil."
Podle výše i níže uvedených veršů však vidíme, že člověk neztratil svobodnou vůli ani po pádu do hříchu.

Biblické "vyvolení" bere v úvahu lidskou svobodnou vůli!

Z toho vyplývá, že přijmout spásu může každý a tudíž omezené smíření, jako i jiná učení hyper-kalvinismu, je nebiblické. Je smutné, že někteří hyper-kalvinisté pod tlakem biblických pasáží jasně prokazujících svobodnou vůli člověka - i ohledně spasení, se uchýlí k "double-speak."

Zjednodušeně řečeno, oni říkají: "Člověk má svobodnou vůli, ale nemá svobodnou vůli."
Osobně věřím, že Bůh napsal Bibli pro každého a ne jen pro pár "vyvolených mudrců." Tudíž pro nás prostomyslné, kteří v Písmu nehledají víc, než je psáno, člověk buď má a nebo nemá svobodnou vůli a hotovo. Ne, že mu ji po pádu Adama zbylo jen trošku nebo vůbec nic a podobné nesmysly.

Když studujeme Písmo, tak vidíme, že je protkané nejen důsledky, ale i projevy svobodné vůle člověka i po pádu Adama.

Jn 7:17, NBK: Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám za sebe.
Lk 7:30, NKJ: Ale farizeové a znalci Zákona odmítli Boží vůli pro sebe, nenechali se jím pokřtít. Snad budete souhlasit, že když farizeové odmítli Boží vůli pro sebe, tak měli také možnost ji přijmout.
Gal 6:7-8: Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.

Člověk nesklidí, co Adam zasel, ale co každý člověk konkrétně zaseje pro sebe. A kontext se jasně dotýká spásy.

2 Kor 5:20: ... prosíme vás, usmiřte se s Bohem - proč by je Pavel prosil, kdyby to na nich nezáleželo?!
Deut 30:19 - vyberte si život! Proč by to Bůh říkal, kdyby si lidé nemohli vybrat, protože už jsou "vyvolení nebo nevyvolení?"

C: Člověk nemůže mít svobodnou vůli, protože ta by ho dělala dobrým. (Luther). Ale to jsem v Bibli nikde nenašel!

Svobodná vůle nemá nic společného s tím, jestli je člověk dobrý nebo špatný!

Svobodná vůle pouze umožňuje člověku vybrat si mezi dobrem a zlem! Milovat nebo nemilovat Pravdu! Přijmout nebo odmítnout Boží milost! Bez svobodné vůle by člověk byl naprogramovaný robot!

D: Člověk je "pouhý" kus bláta (Řím 9:21). I když to zde Pavel tak píše, opět ke správnému porozumění musíme použít kontext celé Bible. Jsou bezpochyby pasáže, které jsou pro nás těžké pochopit, ale víme, že asi chtějí říci něco hlubšího, než co vyjadřují samotná slova v jednom verši.

Například Ježíš řekl, že pokud někdo nechce nenávidět svého otce a matku, není ho hoden - Lk 14:26.
Slyšel jsem smutnou story z Číny, kde mají nedostatek Biblí a tak si v některých případech křesťané vytrhnou každý pár stránek a pak si je navzájem půjčují. Jedna čerstvě spasená dívka dostala pasáž s tímto veršem (Lk 14:26) a protože chtěla být poslušná Kristu, tak opustila svou matku - myslela, že ji prostě musí nenávidět... Ať už ten verš znamená cokoliv, víme, co neznamená - Ježíš doslova nemyslel, že máme nenávidět rodiče, protože by odporoval 5. přikázání. Dává víc smyslu, že Ježíš chtěl zdůraznit, že naše láska k němu by měla daleko převyšovat naši lásku k vlastní rodině (viz Mt 10:37).

Podobně je to s Římanům 9. I když Pavel píše o člověku jako jílu na hrnčířském kruhu - v kontextu celé Bible víme, že člověk je pro Boha mnohem víc, než bezcenný "kus bláta". Bůh si svého, byť padlého stvoření tak cení, že za něj vydal svého jediného Syna (Jan 3:16). A jak jsem výše uvedl, netýká se to jen některých hříšníků, ale všech hříšníků. A právě v kontextu celé Bible musíme zhodnotit nejen co Řím 9 znamená, ale také co neznamená - a v kontextu Bible víme, že Bůh si člověka padlého do hříchu cení tolik, že dal za jeho záchranu to nejdražší z celého vesmíru - život Svého jediného Syna. To by neudělal za bezcenný kus bláta. Tudíž Pavlův argument měl hlubší cíl než učit, že člověk je pouhý kus bláta v rukou hrnčíře.


10. Závěr:
S pomocí přirozeného čtení Bible jsem dospěl k závěru, že omezené smíření je nebiblické. Vidíme, že Bible učí v mnoha pasážích, že Ježíš zemřel za všechny lidi, za celý svět. Charles Spurgeon odsoudil překrucování slov - konkrétně "všichni lidé" na "někteří lidé" nebo na "někteří ze všech druhů lidí." Ani Jan Kalvín neučil omezené smíření. Dále jsme si ukázali, že mnohé argumenty Pavla Steigera nesouvisí s předmětem debaty, tudíž jsou neplatné. Bratr Steiger se dopouštěl logické chyby v "porovnávání hrušek s jablky." "Na Letné byla celá Praha" je jasná hyperbola, zatímco "hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa" (Jn 1:29) neposkytuje spolu s jinými pasážemi důvod vnímat text jinak, než jak zní - tj. že Beránek Boží přišel sejmout hřích světa = celého světa.

Hyper-kalvinista "logicky" dojde k omezenému smíření, protože přijal mylné argumenty z hyper-kalvinistické literatury - například, že duchovně mrtvý člověk je jako mrtvola a že ztratil svobodnou vůli.

Poukázali jsme na to, že apoštol Pavel považoval i duchovně mrtvého člověka za jinak dost živého na to, aby byl schopen přijmout dar spásy. I když Kristus přitahuje každého hříšníka, člověk může přijmout nebo odmítnout dar spásy, protože má svobodnou vůli. To vysvětluje, proč někteří lidé nejsou spasení, i když Kristus zemřel za celý svět.

Bratr Steiger též demonstroval, že zatímco učí, že nemáme vytrhávat verše z kontextu Bible, sám se při prosazování svých argumentů této chyby často dopouští.

Dále ve svém argumentu, že Kristus nemohl zemřít za zrůdy jako byl Himmler, Pavel Steiger odhalil své nesprávné pochopení Kristovy oběti za celý svět. To, že Kristus zemřel za celý svět, neznamená, že celý svět bude spasený, ale jen ti, kdo přijdou k Bohu v pokání (Sk 20:21) a vírou přijmou Kristovu oběť za jejich hříchy. Shnilé ovoce Himmlerových zločinů naznačuje, že pokání k Bohu neučinil (Jak 2:17, 20), tudíž spásu nepřijal, i když Kristus zemřel i za něj.

2 Kor 11:3, NKJ: Bojím se, že jako had podvedl Evu svou prohnaností, aby vaše mysl nebyla zkorumpována od jednoduchosti, která je v Kristu.

Křesťanská víra spočívá v jednoduchosti, která je v Kristu.

Pokud někdo musí neustále vysvětlovat, že to, co v Bibli čtete vlastně znamená něco jiného, tak to už NENÍ jednoduchá a tudíž to není ryzí křesťanská víra.

Na článku Pavla Steigera vidíme smutný, ale typický příklad, jak horlivý hyper-kalvinista je nucen překrucovat verše, které s jeho učením nesouhlasí. Mrzí mě, že musím vyjádřit důrazný nesouhlas s jeho učením, protože chápu, že má dobré úmysly, a hodně Boží službě obětoval.

Aby však jednota mezi křesťany mohla prospívat, nesmíme se bát odhalovat nebiblická učení (Juda 3), která se do církve neustále hrnou.

Bylo by lepší připustit: "Tomuhle úplně nerozumím," než se dopouštět překrucování Písma, kterého se právě tak dopouštějí i jiní lidé, kteří vyznávají Krista.

Na učení např. Svědků Jehovových, Mormonů a Katolíků vidíme, kam až je překrucování Písma zavedlo!

Raději připustím, že některým věcem v Bibli úplně nerozumím. To mi však nebrání v tom, abych mohl rozlišit, co Bible ROZHODNĚ NEUČÍ - konkrétně "omezené smíření." Modlím se za bratra Steigera, i ostatní, kdo propadli učení extrémního kalvinismu, aby byli schopni odstranit tento filtr a využili svůj cenný potenciál k vyučování Písma podle jeho přirozeného významu.

Co se týče vykládání významu textu - jak řekl Charles Spurgeon, kdyby Svatý Duch chtěl říci něco jiného, tak by to tak napsal. Mějme na paměti, že Bůh bude soudit učitele Písma přísněji (Jak 3:1), a že hyper-kalvinisté budou muset složit účet za překrucování Bible. Proto se řiďme radou apoštola Pavla: "Nedomýšlejte se víc, než co je psáno..." (1 Kor 4:6, Textus Receptus).

Pro gurmány hlubokého intelektualismu, kterými se zdají být vedoucí proponenti hyper-kalvinismu, doporučuji detailní knihu od Normana Geislera "Chosen But Free: A Balanced View of God's Sovereignty and Free Will." (Bethany House Publishers.) Tato kniha poukazuje na excesy hyper-kalvinismu i arminianismu a nabízí společné, biblické řešení. Mimochodem, podle jeho vlastních slov, Geisler se považuje za umírněného kalvinistu, ne za armeniána.

Při studii Písma se tedy nechme vést pilností, pokorou a Svatým Duchem, ne modlařením svému intelektu.
"Poznání nafukuje, ale láska buduje" - 1 Kor 8:1.
Samozřejmě to neznamená, že máme být tmáři bez poznání, ale abychom nechybili a nezačali uctívat místo Autora poznání to pouhé poznání, jako např. gnosticismus, který se v principu ("vyšší poznání" = "vědí" toho víc, než co říká Písmo), opět objevuje na obou opačných extrémech křesťanské věrouky - mezi hyperkalvinisty na straně jedné a mezi excesy radikálních charismatiků a letnických na straně druhé.


© 2011, 2015 Milan Tachecí. Šíření nezměněné kopie je povoleno s příslušným odkazem na webovou stránku.


 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama