Římanům 1:1-10

17. march 2012 at 6:53 | Milan |  Poznámky z kázání
Římanům 1:1-10
Řím 1:1-7: Pozdrav.
Dnes napíšeme "drahá Stáňo" nebo "Milý Lojzo" a pozdrav je hotový. Ne v Pavlově době. Žádné mikrovlnky, žádné krátké pozdravy. I když obvyklý Pavlův pozdrav byl na 3 řádky, zde je obzvlášť dlouhý. Jak vidíme, Pavel cítil potřebu rovnou vysvětlit, jaké evangelium hlásá a jakého Ježíše je služebník, možná proto, že s Římskými křesťany se ještě nesetkal a už měl ve své službě bohaté zkušenosti s aberantními učeními o jiném Ježíši a jiném evangeliu - Gal 1:6-9; 2 Kor 11:4. Pavel Římské křesťany vyučuje už v jeho pozdravu - neztrácel žádný čas planými řečmi!
Řím 1:1: Pavel - všech jeho 13 listů začíná jeho jménem - což byla běžná praxe v jeho době, než dávat jméno až na konec dopisu, jak to děláme dneska. Pavel se představuje - status: Otrok Ježíše (Ř. doúlos) - podobně jako Juda, Jakub, Petr... Považovali se za Kristovo vlastnictví, ne za pouhé služebníky. Povolání: Povolaný apoštol. Jeho učení má autoritu a je věrohodné, apoštolské. Obor: Oddělený pro evangelium Boží. Pavlův úkol nebylo nic jiného, než hlásat evangelium a Boží učení vyplývající z evangelia.
Řím 1:2: Evangelium, Ř. euangélion = dobré zprávy, nebylo nic nového, jak si mysleli třeba Judajisté - Bůh ho dávno ve SZ předpověděl . např. Iz 53, 1 Kor 15:1-4 - podle Písem. Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den vstal z mrtvých podle Písem. Iz 53:12: Kristus zemřel za hříšníky a přimluvil se za ně.
Řím 1:3: Evangelium spočívá na osobě Božího Syna Ježíše Krista, který je pokrevním potomkem krále Davida, jak SZ předpověděl. Jako potomek krále Davida je Kristus plně člověk a má právo na Židovský trůn.
Řím 1:4: Kristus je prohlášený Božím Synem skrze Svatého Ducha, který ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Jaký větší důkaz může někdo chtít - Kristus byl vzkříšený z mrtvých! Je to historicky dokázáno - "Víc, než Tesař." Jako potomek Svatého Ducha (Lk 1:35) je Kristus Bůh. Tudíž v osobě Ježíše Krista je plně zastoupeno lidství i Božství (Kol 2:9). Kristus je Bůh i člověk zároveň, proto je unikátní a v nikom jiném spása nemůže být - Sk 4:12. Kristus je jediný prostředník Nové Smlouvy mezi člověkem a Bohem - Žid 8:6, 9:15, 12:24.
Řím 1:5: K čemu nám je Kristovo evangelium - dobré zprávy? Aby přivedlo všechny národy k poslušnosti víře.
Řím 1:6: A to evangelium k poslušnosti víře zahrnuje i vás, římské křesťany.
Řím 1:7, NKJ: Všem, kteří jsou v Římě, milovaní Bohem, volaným, aby byli svatými.
Bůh je miluje, i když žijí v bezbožném a zkaženém Římě. Bůh miluje i Pražské křesťany! J. Jn 17:23: Otec nás miluje stejně, jako svého Syna!
Povolal(Jn 12:32 - Ježíš přitahuje všechny, ne jen některé), Řím 8:29-30: Ty, které předem znal, totiž předurčil... a které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil a ty, které ospravedlnil, ty také oslavil.
Svatými. Každý, kdo je znovuzrozený tím, že činil pokání ze svých hříchů a uvěřil v Krista, má hříchy smazané Jeho krví. Tudíž skrze krev svého Syna nás Bůh vidí jako bez hříchu - tj. svaté, jako je On. Jenom Bůh může udělat z hříšníka svatého!
Milost a pokoj - siamská dvojčata Pavlových pozdravů - (Ř. Cháris a- Ř eireéné. Boží milost nám dává nadpřirozený pokoj z usmíření s Bohem. Heb.Šalom - pokoj.
V tomto pozdravu Pavel identifikuje 1. autora - sebe, 2. Příjemce listu - Římské křesťany, ne nevěřící; 3. Téma - Kristus a Evangelium Záchrany.
Řím 1:8: Především za vás děkuji svému Bohu. Ve svých listech Pavel děkoval Bohu za křesťany, kterým psal - v tomto temném světě bychom měli být obzvlášť vděční za to, že nás tu Bůh nenechal samotné, že i jinde jsou bratři a sestry, se kterými jsme stejného ducha a stejné mysli. Výjimkou byli Galatští, kteří pod vlivem Judaistů zaměnili milost, kterou v počátku od Boha přijali, za Judaistické zákonictví.
Skrze Ježíše Krista. Když se modlíme k Bohu, tak by to mělo být v Duchu a ve jménu Ježíše Krista. Jn 14:6: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mě. Jn 14:13: A o cokoliv požádáte v Mém jménu, to udělám, aby byl Otec v Synovi oslaven. Otec nás přijímá, když k němu přicházíme ve jménu Jeho Syna, ne ve jménu Marie nebo nějakého svatého. Ježíš je jediný prostředník mezi člověkem a Bohem - Žid 8:6, 9:15, 12:24.
.
Vždyť o vaší víře mluví celý svět! Víra je buď pravá nebo planá. Nestačí jen věřit, člověk musí věřit správně - tj. podle Písem. Pravá víra se projevuje Duchovním narozením (Jn 1:12-13; Jn 3:3, Ef 1:13-14) a Duchovním růstem. Vnitřní proměna se projevuje měněným životem. Pokud někdo dál žije stejně, jako před "modlidbou spasení," jeho víra byla moc mělká na to, aby byl obrácený. Mluví o Ježíši, ale ve skutečnosti v Něho nevěří, protože kdyby opravdu věřil, tak by ho také poslouchal. Mc Arthur: Svědectví církví v Římě bylo tak silné, že v. r. 49 n.l. císař Claudius vyhnal všechny Židy z Říma kvůli rostoucímu vlivu vůdce jménem "Crestus," což byla narážka na Krista. Sk 18:2 - Aquila a Priscila byli mezi těmito Židy vyhnanými z Říma."
Jako středisko Římského impéria, co se dělo v Římě, se rozneslo do celého známého světa.
Řím 1:9-10: Bůh, jemuž sloužím svým duchem. Sloužit - Ř. slovo "latreúó" je vždy ve smyslu náboženské služby, někdy se překládá jako uctívání. Pavel nesloužil pokrytecky jako farizeové, ani podle pověr pohanských náboženství. Ti také měli víru, ale planou - objektem víry farizeů sice byl Bůh Bible, ale neposlouchali ho, dělali si to po svém, sloužili mu sobecky, ve svůj prospěch. Objektem víry pohanů byla božstva podle lidské přestavivosti, ne podle toho, jak se lidem Bůh zjevil - skrze Písmo. Jak tedy sloužíme Bohu my? Sice podle Bible, ale sobecky, po svém, nebo na základě nebiblických pověr - jako třeba dávat si na vánoce šupinu pod talíř, abych byl bohatý... Nebo mu sloužíme duchovně, v poslušnosti Písmu. Jn 4:24: Bůh je Duch a Ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v Duchu a v Pravdě. Tj. ne tělesně, ale duchovně - duchem a ne podle svého, ale podle Bible.
V evangeliu Jeho Syna. Bohu jde především o to, aby se celý svět dozvěděl o dobrých zprávách - že v Božím Synu Bůh udělil hříšným lidem, ženoucím se do pekla, milost a dědictví v Božím království. A tak církev je tady především proto, aby světu o Božím Synu svědčila - proto vyhledáváme příležitosti lidem o Kristu svědčit a chodíme evangelizovat. Využijte této služby, dokud je čas - v nebi se už evangelizovat nebude.
... se o vás neustále zmiňuji ve svých modlitbách. Pavel byl muž modlitby. 2 Kor 11:28: Kromě všeho jiného, co mě denně tíží, je moje hluboká starost o všechny církve. Jn 15:5: Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mne nedokážete NIC.
Pokud chceme, aby Bůh dále zaplňoval ty prázdné židle, nestačí pro to něco dělat - musíme se za to modlit.
Pavel se v tomto prípadě modlil za to, aby mu Bůh umožnil navštívit a posílit křesťany v Římě. Jednak to byla dlouhá a asi i drahá cesta a jednak se Pavel pořád nemohl utrhout od služby v jiných oblastech. Pavel se modlil za tuto cestu několik let, než mu ji Bůh umožnil. Navíc, těsně před tím, než mu ji Bůh umožnil, byl Pavel v Jeruzalémě zatčen. I Pavlova víra byla občas testována a posilována. Pavel byl tím zatčením tak zdrcený, že se mu v noci objevil sám Pán, aby ho povzbudil:
Sk 23:11: Ale následující noc před ním stanul Pán a řekl, "Raduj se Pavle; protože tak, jako jsi pro Mě svědčil v Jeruzalémě, tak o mě musíš také svědčit v Římě."
V Řím 5:3-4 Pavel píše o souženích, která působí vytrvalost a vytrvalost buduje charakter a charakter buduje naději. Protože jsme uprostřed duchovního boje, naše služba Bohu není jednoduchá. Často se setkáváme s ďáblovým odporem, protože ďábel nechce, abychom lidem pomáhali probudit se ze svého duchovního spánku a uvědomit si, že se musí usmířit s Bohem, skrze Ježíše, protože jinak skončí v pekle.
Bůh by samozřejmě mohl zařídit, aby nás ďábel neobtěžoval - ale Bůh do do jisté míry dovolí - abychom se skrze soužení trénovali ve vytrvalosti, která buduje charakter - charakter, o který Bůh stojí. Na Pavlově příkladě vidíme, jak je důležité věřit Bohu i uprostřed zdánlivě beznadějné situace.
PAVLŮV PŘÍBĚH: Všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha.
Pavel tak toužil po tom, aby mohl navštívit a posílit křesťany v Římě. Myslel si, že čím silnější cirkev v Římě, tím rychleji a mocněji se evangelium roznese z Říma do celého světa. Ale místo toho Bůh dával Pavlovi službu v malé Asii, Makedonii a v Řecku. Znova a znova, místo, aby ho Bůh poslal do Říma, tak Pavel sloužil někde jinde. A teď to konečně vypadalo, že jeho služba v těchto oblastech nese ovoce, že ustanovení starší rostou v Kristu a vedou církev bez potřeby Pavlova dozoru. "Konečně Řím!" pomyslel si Pavel. Zbývalo mu jen doručit sbírku z Řecka do Jeruzaléma a hurá, do Říma! Ale cestou do Jeruzaléma se Pavlovým uším znovu a znovu donášelo znepokojující varování - "Nechoď do Jeruzaléma - Židé tě chtějí zatknout!"
Nicméně se odvážný a odhodlaný Pavel nedal odradit. A přestože Pavel přinesl strádajícím křesťanům v Jeruzalémě obětavou a štědrou finanční pomoc z Korintu a Makedonie, ozvaly se nevděčné hlasy zákoníků: "Pavle, šušká se, že jsi opustil Zákon našich otců." Dobrosrdečný Pavel, podle svého hesla - "všem jsem se stal vším, abych všemi prostředky některé zachránil" - 1 Cor 9:22 šel do chrámu splnit židovský rituál, aby uklidnil slabé židovské bratry, že neopustil Boha Židů. Jenže v chrámě se nepřátelští Židé z Asie domýšleli, že Pavel přivedl do chrámu nežidy, což se nesmělo (Sk 21:28). Vyprovokovali dav a začali Pavla lynčovat. Snad by ho i ubili k smrti, kdyby Bůh nepoužil Římského velitele a jeho posádku, který Pavla davu vyrval z rukou. Zbitý Pavel ho ale poprosil, aby mohl vše davu vysvětlit. Dav poslouchal jen chvíli, a pak ho překřičel (Sk 22:23). Nechtěli slyšet Boží slova z Pavlových úst!
Potom všem chtěl zmatený velitel vynutit z Pavla přiznání - za pomoci bičování. Naštěstí chytrý Pavel použil kartu svého římského občanství - tak místo bičování velitel na druhý den pozval kněze a židovský sněm, aby se dopídil, co mají s Pavlem za problém. Opět se nic nedozvěděl, protože Pavel svou obhajovou způsobil roztržku mezi Farizeji a Saduceji. Vyšetřování muselo být odloženo na druhý den. Mezitím se někteří Židé zapřisáhli, že nebudou jíst, dokud Pavla nezabijí (Sk 23:12). Naštěstí Bůh zařídil skrze syna Pavlovy sestry, že tato konspirace praskla. Velitel usoudil, že bude pro Pavla i Jeruzalém lepší, když ho pošle do Cesareje, k římskému místodržiteli Felixovi. A aby ochránil Pavla od židovských spiklenců, dal mu pořádný doprovod - dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě vojáků s oštěpy (účinná zbraň té doby). Bůh se uměl o Pavla postarat - 470 vojáků proti 40 židovským spiklencům!
Čas nedovoluje, abychom pokračovali v detailech týkajících se Pavlovy velice pozvolné cesty do Říma. Proč to Bůh takhle dovolil? Proč si Pavel nemohl jednoduše zavolat do cestovky, objednat "letenku" na loď do Říma a hotovo?!
Jak víme, Boží cesty jsou vyšší než naše cesty - Iz 55:9: Tak jako je nebe výše než země, tak jsou Mé cesty vyšší než vaše cesty a Moje myšlenky jsou vyšší než vaše myšlenky. Pří 16:9: Člověk v srdci spřádá plány, ale Hospodin řídí jeho kroky.
Bůh měl daleko větší plán - aby Pavel nejen přijel do Říma, ale cestou svědčil pohlavárům a králům. Než Pavel po svém zatčení dorazil jako římský vězeň do Říma, uplynulo více, než dva roky (Sk 24:27). Víme, že po dva roky místodržitel Felix pro Pavla ve vězení posílal a vedl s Pavlem rozmluvy (Sk 24:24-26). Když byl Felix nahrazen Festusem, Pavel při své obhajobě svědčil nejen jemu, ale i židovskému králi Agrippovi a jeho dvoru. V Boží moudrosti a účelu jim nesvědčil jako dvorní intelektuál, ale jako vězeň! Bůh to tak shledal nejlepším!
Potom cestou do Říma Pavlova loď ztroskotala - vojáci chtěli vězně zabít, aby neutekli - opět byl Pavlův život v nebezpečí. Ale Bůh to nedovolil. Sdělil Pavlovi, že zachrání celou ztroskotanou posádku a Pavel pak po tři měsíce na Maltě svědčil o Kristu námořníkům, vojákům, obyvatelům ostrova Malty a jejich vládci Publiovi. Když se Pavel konečně blížil k Římu, měl několik přiležitostí povzbudit místní bratry - 7 dní v Puteoli a pak bratry z římských předměstí. Tolik služby Bůh Pavlovi cestou do Říma připravil! O co by Pavel přišel, kdyby jeho cesta byla jen pohodlná a jednoduchá! A přitom byl Pavel jen vězeň! Možná měl i tyto vzpomínky na mysli, když psal z Říma Filipským 4:13: Vše mohu v Kristu, který mi dává sílu!
V Římě Pavel čekal dva roky, než byl soudní proces ukončen - ale nebyl zavřen v temných katakombách - bylo mu dovoleno pronajmout si dům. Ačkoliv připoután řetězem k římské hlídce, po dva roky ho navštěvovali Římští křesťané a židé, které učil a svědčil jim o Kristu - Sk 28:30-31. Církevní tradice nám sděluje, že během tohoto soudního procesu měl Pavel příležitost svědčit i samotnému císaři Nerovi. A během svého dvouletého pobytu měl Pavel klid napsat čtyři epištoly - Efeským, Koloským, Filipským, a Filemon. Též se traduje, že Lukáš napsal Evangelium a Skutky jako součást Pavlovy obhajoby. A Bůh dohlédl na to, že Pavel byl propušťen z drápů ďábelského Říma!
Tak vidíme v praxi verš Řím 8:28, YLT: A víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému... Všechno. Nejen pohodlná cesta v luxusní kabině. Ale i ztroskotání. Vězení. Vyslýchání. Bůh vidí celkový obraz, my vidíme jenom pár kousků té veliké pucle. Proto mu musíme důvěřovat, i když se někdy dějí "divné" věci. Bůh nikdy nic nepřehlédne, Bůh neříká: Ajajaj, tak tohle se mi nepovedlo... Naopak, nic se nestane mimo Boží vůli A víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému...
Proto můžeme mít ten nadpřirozený pokoj i uprostřed běsnící bouře. Po těch všech zkušenostech s klikatou cestou do Říma psal Pavel z Říma do Filip: O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fil 4:6-7).
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama