Římanům 2

17. march 2012 at 6:57 | Milan |  Poznámky z kázání
Římanům 2:1-4 - Βοží dobrota vede k pokání:
Řím 2:1-3:
Chceš-li však někoho soudit... V první kapitole Pavel popisuje klasické, bezbožné hříšníky - ty zjevné. Těmi ale nevyčerpal seznam viníků, kteří porušují Boží Zákon. V této kapitole Pavel oslovuje méně nápadné hříšníky - "dobré lidi." Zde oslovuje konkrétně dvě skupiny lidí - 1. Židovské farizeje, kteří si mysleli, že mají zákon v malíčku (ale Mt 5:20), 2. Nežidovské moralisty, jejichž typem mohl být Pavlův současník, římský filosof a učitel císaře Nera, Seneca.
Guzík - Bruce: "Seneca... by plně souhlasil s Pavlem ohledně morality většiny pohanů. Člověk jako Seneca by si myslel, "nejsem jako tito neslušní lidé:" I mnoho Křesťanů obdivovalo Senecu a jeho silnou obhajobu morálních a rodinných hodnot. Ale na druhou stranu Seneca sám často toleroval nemorálnosti podobné těm, které odsuzoval - nejvíc pobuřující byl jeho tichý souhlas, když Nero zavraždil svou matku Agrippinu."
Mt 7 - Ježíš nám říkal, že nemáme soudit - ve smyslu odsuzovat. "Pomsta patří mě, Já odplatím, říká Pán - Deut 32:35. Na druhou stranu Ježíš pokračoval, že nemáme tolerovat zlé chování - máme lidi posuzovat podle jejich ovoce. Proč nemáme soudit druhé? Protože sami jsme vinní z hříchu. Bůh vidí hřích jako zločin (1 Jn 3:4) a zločinec těžko může odsuzovat druhého zločince. Konkrétně má Pavel na mysli především farizeje, protože dále mluví v kontextu Zákona.
Řím 2:2: Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. V dněšní době můžeme aplikovat princip, že když soudíme druhé, ukazujeme, že známe Boží zákon, který Bůh vyryl do srdce každého člověka a poukazuje na něj skrze naše svědomí. A když pak sami děláme, co je proti Zákonu, tak jsme se už odsoudili tím, že souzením druhých jsme prokázali, že Boží zákon známe. To je pravda, podle které bude Bůh lidi soudit - na základě Pravdy zapsané v Bibli, která lidi předem varovala.
Řím 2:4: Anebo opovrhuješ bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti?
Pokud se člověk spoléhá na svou "moralitu a dobrotu," dopouští se stejného hříchu, jako ti zjevní hříšníci v k. 1. Boží dobrota, shovívavost a trpělivost vyvrcholila tím, že ...Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v Něho uvěří, nezahynul, ale měl život věčný"( Jn 3:16). Spoléháním se na cokoliv jiného, než na záchranu skrze krev Božího Syna, která jediná mohla zaplatit za naše hříchy, moralista de facto pošlapává Kristovu oběť na kříži.
...Nechápeš, že tě boží dobrota vede k pokání?
Chuck Smith, TWFTB: "Všechno, co Bůh dělá v našich životech má za cíl dovést nás lidi k pokání. Naše jediná naděje je ta, že se otočíme a změníme směr pryč od přirozené tendence naší tělesnosti.
Ale lidé si často pletou Boží trpělivost a trpění našich chyb a myslí si, že to Bůh prostě toleruje nebo je mu to jedno. Protože je Bůh trpělivý a milující, oni si to vysvětlují tak, že si s jejich hříchem neláme hlavu.
Ale účel Jeho trpělivosti je odvrátit nás (od hrichu). Bůh vás miluje víc, než jsme schopní si představit; a navzdory tomu, co děláte, vám trpělivě dává čas a prostor k tomu, abyste činili pokání.
Ale jednou přijde den, a v tom se nepleťte, kdy Bůh bude soudit. Pokud reagujeme na Jeho dobrotu tím, že činíme pokání od svých hříchů, soud bude pro nás dnem oslav a odměn. Ale pokud pokračujeme v ignorování Jeho dobroty, a odmítáme činit pokání, čeká nás Boží hněv."
Říká se, že když byl italský diktátor Mussolini mladý, zvolal: "Bože, jestli tam jsi, tak mě sraž mrtvého k zemi!" Když Bůh nevyhověl jeho příkazu, Mussolini vyvodil závěr, že žádný Bůh není... Bůh mu však nakonec vyhověl - jenom trochu později... - The Evidence Bible.
Mnoho lidí hodně chybuje, pokud si vysvětlují Boží trpělivost a dobrotu tím, že Bůh není, nebo tím, že mu jsou jejich hříchy ukradené.
Několik lidí mi řeklo, "no, nevím, jestli Bůh je, tak si počkám jestli bude to vytržení církve a pak uvěřím." Problém je v tom, že pokud lidé nečiní pokání, dokud s nimu Bůh jedná schovívavě, těžko budou činit pokání, když je bude soudit - Zj 9:20-21, 16:9-11. Možná je Bůh schovívavý a trpělivý i proto, že ví, když na lidi přitlačí, tak mají tendenci rebelovat proti němu ještě víc!
Proto Pavel kázal v 2 Kor 6:2: Hle, teď je přijatelná doba, hleďte, nyní je doba spasení. Využijte doby Boží milosti!
Řím 2:5: Kvůli své tvrdosti a nekajícímu srdci však proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.Zatímco zjevné hříchy jsou popsány v k. 1., existují i méně zjevné hříchy, jako je pýcha a sebespravedlnost. Mnoho lidí, když slyší evangelium, a zmínku o pekle, reaguje: Nejsem tak špatný, abych nemohl do nebe. Tito lidé bohužel nechtějí připustit, že ačkoliv jsou relativně dobří, nikdo není dost dobrý na to, aby se sám dostal do nebe. Lidé potřebují přijmout Boží milost. Moralista je ale přesvědčen, že si nebe zaslouží! Avšak i když třeba nekouří, nepije, nezahýbá, nešidí a nelže (moc), atd. je dobrý pouze ve svých vlastních očích, ale ne v očích Boha, který říká, že "Nikdo není spravedlivý, ne ani jeden." Řím 3:10.
Řím 2:6-29:
Řím 2:6-10: On odplatí každému podle jeho skutků. - Žalm 62:13 - 12 NKJ, Pří 24:12, Jer 17:10.
Pří 24:12, NKJ: Když řeknete, "to jsme zajisté nevěděli," cožpak to nevezme v úvahu ten, kdo váží srdce? Ten, kdo udržuje vaše duše, cožpak to neví? A neodmění snad každého podle jeho činů?
Jer 17:10, NASB: Já, Hospodin, prohledávám srdce, testuji mysl, dokonce abych každého odměnil podle jeho způsobů, podle výsledků jeho činů.
Bůh každého odmění podle jeho skutků, ale ve smyslu, že skutky ukazují jeho srdce:
Jk 2:14-20, 1 Jn 3:18. I když skutky nás nespasí - spaseni jsme "pokáním k Bohu a vírou ve vzkříšeného Krista" (Sk 20:21, 1 Kor 15:3-5), pravá spása se projevuje konáním dobrých skutků. Jak se říká, "činy mluví hlasitěji, než slova." Víra bez dobrých skutků je mrtvá! (Jk 2:17, 20).
Pavel zde varuje židovské moralisty, že kdo nemá Ježíše, bude souzen podle svých skutků - a jak vysvětluje v k. 3, a s takovými to nedopadne dobře, protože "všichni zhřešili" - ale jsou zdarma ospravedlněni Jeho milostí, skze vykoupení v Ježíši Kristu - 3:23-24.
Předně Žida, ale i Řeka. (3:2). Židovský národ je jediný, se kterým Bůh uzavřel smlouvu - a z jediného muže, Abrahama, si Bůh vychoval celý národ, který měl o Bohu svědčit celému světu (Gen 12:1-3, 13:14-16, 15:12-21, 17:1-11). Bohužel, Židé se od Boha odvrátili a nakonec dělali horší věci, než ti pohané. Dokonce zabili svého Mesiáše. Ale protože smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem je nepodmíněná chováním Židů - Bůh Židy nezavrhl, jen je na dlouhou dobu posadil na trestnou lavici a jejich službu teď vykonává církev (Řím 11:25-32.) Až Ježíš církev vytrhne k sobě do nebe, Bůh dokončí svou práci s Izraelem - a v Tisíciletém království Židé budou světu konečně tím, čím měli být od počátku - světlem a požehnáním. Proto Židé mají v Božích očích přednost - ale je to přednost dvousečná. Nejen v požehnáních, ale i v kletbách. Židovský národ si během své existence prošel mnohými útrapami. "Řekové" znamená eufemismus pro nežidy - světu v té době vládla řecká kultura, a tak byl v širším měřítku nazýván "Řekem" každý člověk, který následoval helenistickou kulturu, což byla většina tehdejšího světa.
2:11: Bůh totiž nikomu nestraní. Soud nad hříchem je pro všechny lidi, nikdo není výjimkou - žádní kalvinističtí "vyvolení."
Ef 6:9: "... a pamatujte, že I vy mate Pána v nebesích, a ten nestraní nikomu."
"Bůh nikomu nestraní." (Lev 19:15, 1. Letopisům 19:7; Deut 10:17, Pří 24:23, 28:21; Sk 10:34-35; Řím 2:11; Gal 2:6, Ef 6:9; Kol 3:25; Jak 2:1; 1Petrův 1:17.)
Množství výše uvedených veršů, které hřímají hlasitě a jasně, že Bůh nikomu nestraní, odhalují nebibličnost hyperkalvinistického učení, které tvrdí, že si Bůh před stvořením dle své libosti vybral některé lidi pro nebe a ostatní nechal jít do pekla, bez ohledu na to, co lidé udělají. Pokud by Bůh vybral ze všech hříšníků hrstku "vyvolených," které by svou mocí donutil, aby si vybrali spasení, tak by to bylo nadržování těm "vyvoleným" a jednal by v rozporu s principem, který nám v Písmu předal - že nikomu nestraní!
Biblické vyvolení/předurčení je chápáno ve smyslu Řím 8:29-30: "Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby se podobali jeho Synu… A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty take ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil."
Protože Bůh toto znal předem, byl schopen předurčit ty, kdo si ho vyberou, pro věčný život, povolat je, ospravedlnit, a oslavit. A stejně Bůh předurčil ty, o kterých předem věděl, že Ho odmítnou, pro věčný život bez Boha, tj. v pekle.
Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí (Gen 3, 9:6, Jk 3:9). I když lidská vůle funguje uvnitř Boží suverénní vůle, člověk je zodpovědný za svou spásu tím, že přijme nebo odmítne evangelium Ježíše Krista.
Řim 2:12-16:
Nejde o vnější dodržováni Zákona, ale o stav srdce. Jeden ze způsobů, kterým se Bůh odhalil lidem je, že jim dal svědomí. Kdo poslouchá své svědomí, koná Boží zákon. Teoreticky, kdyby člověk vždy poslechl své svědomí, byl by svatý. Ale rozumný člověk nakonec pochopí, že své svědomí vždycky neposlouchá. A to ho nakonec dovede ke Kristu, protože si člověk začne uvědomovat, že i když se snaží poslouchat své svědomí, občas dělá, co nemá, tudíž potřebuje Boží milost.
Řím 2:17-23: Pavel konfrontuje sebespravedlnost Židů. Místo, aby židé vedli ostatní národy k Bohu, začali si myslet, že Bůh dal zákon jenom JIM. Začali se na pohany dívat jako na pouhé palivo pro peklo.
Židé si mysleli, že když navenek dodržují literu Zákona, že si nebe prostě vysloužili. Ale Ježíš učil, že Zákon je duchovní. Nestačilo jen nezahýbat se sousedkou, muž spáchal cizoložství ve svém srdci, když po ní sexuálně toužil. Nestačilo jen nezabíjet lidi. Člověk se stal vrahem už ve svých myšlenkách, když někoho bezdůvodně nenáviděl (Mt 5:21-30). Židé zapoměli, že Bůh je nebude soudit jen pro jejich činy, ale také pro jejich myšlenky.
Gen 6:5-8, NKJ: 5Potom Hospodin viděl, že zlo člověka na zemi bylo ohromné, a že každý úmysl myšlenek jeho srdce byl bez přestání jenom zlý. 6 A Hospodin litoval, že na zemi stvořil člověka, a ve svém srdci se rmoutil. 7 A tak Hospodin prohlásil: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, lezoucí havěť a létající ptactvo, protože lituji, že jsem je stvořil."
Když Bůh soudil svět Potopou, bylo to proto, že každý úmysl myšlenek jejich srdce byl bez přestání jenom zlý... Bůh je nesoudil jen za to co dělali, ale za to, co smýšleli! Protože hřích začíná už v myšlenkách!
Židé si mysleli, že učí neznalé, ale svým chováním Boží učení popírali. Hamiždnost, pýcha, touha po moci, oči plné cizoložství - to byly jejich hříchy, smýšlení jejich srdcí.
Mt 23:15: Zatímco se snažili obrátit národy na Judaismus, problém nebyl s úsilím lidi obracet, ale k čemu je obraceli. Judaismus nebyl ve shodě s Božím učením - Ježíš na to neustále poukazoval, třeba i tím, že uzdravoval v Sobotu, protože podle v Judaismu to bylo zakázané. Židé překroutili Zákon, který jim Bůh dal skrze Mojžíše, v nesmyslné zákonictví. Z Desatera přikázání vytvořili dlouhé seznamy "to smíš a to nesmíš." Místo, aby milovali bližního svého, tak ho dřeli z kůže.
2:21-23 - To, co učili, sami porušovali. To Bůh nazývá pokrytectvím.
2:24: Proto národy proklínali Boha, protože si mysleli, že byl stejný, jako ti Judaisté - ti pokrytci. Mt 23:13-29 - 8x běda farizeům a znalcům Písma - pokrytcům. Mt 5:20.
A tak je důležíté, abychom se my, křesťané vyhýbali pokrytectví. Lidé nás sledují a posuzují Boha podle toho, jak ho svým životem representujeme. Proto si musíme dávat pozor, abychom se nestali pro lidi kamenem úrazu. A taky si musíme dávat pozor, abychom se neminuli cíle. Mt 7:21-23.
Řím 2:25-29:
Obřízka. Znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamovými potomky, tj. Izraelem - Gen 17:1-14.
Samotná obřízka samozřejmě nic neznamenala. Bylo to jen vnější znamení smlouvy s Bohem, ale ta smlouva se měla dodržovat jejich životem podle Bohem daného Zákona. Když žili tak, že zákon nedodržovali, obřízka jim nebyla nic platná.
Jk 2:10.
Závěr: Pavel Židům vysvětloval, že i když mají zákon, stejně ho nedodržují a tak by měli hledat Boží milost, ne spravedlnost.
Bohu šlo o stav srdce, ne o pouhé vnější znamení. Zákon byl duchovní a měl lidem ukázat, že potřebují Boží milost. Gal 3:24, Řím 4:1-5, 3:22. Ef 2:8-9.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama