Římanům - úvod

17. march 2012 at 6:51 | Milan |  Poznámky z kázání
Pavlův list Římanům - úvod:
Doba a místo psaní: kolem r. 57, během Pavlova 3 měsíčního pobytu v Korintu (Sk 20:1-3), před svou osudnou cestou se sbírkou z Korintu a Makedonie do Jeruzaléma, kde byl Pavel zatčen, dva roky držen v Cézareji a potom, co se odvolal k císaři, byl poslán do Říma.
Komu - Věřícím v Římu - "milovaným, svatým" - 1:7. Tito věřící byli převážně nežidé, s příměsí obrácených Židů. Pavel je neoslovoval jako církev - v k. 16 si všimneme různých skupin lidí, což poukazuje na to, že v Římě nebyla jedna lokální církev, ale více skupin (16:5, 10-11, 14-15). Někteří z nich pravděpodobně uvěřili, když byli v Jeruzalémě na Svátek Letnic, viděli zázrak příchodu Svatého Ducha a slyšeli Petrovo první kázání - Sk 2:10. Jiní možná uvěřili, když slyšeli Pavla v jiných oblastech a přestěhovali se do Říma. A začali víru šířit v Římě. Někteří tvrdí, že cirkev v Římě byla založena apoštolem Petrem, který prý žil v Římě 25 let, ale toto tvrzení není nikde podložené, a navíc by v tom případě Petr zorganizoval jednu církev, místo několika nezávislých skupinek. Pavel zdraví mnoho přátel v k. 16, ale ne Petra. A Pavlovou strategíí bylo nebudovat na teritoriu někoho jiného - Řím 15:20).
Účel: Pavel už dlouho toužil navštívit křesťany v Římu (1:13; 15:22-24, 28-29, Sk 19:21, 23:11), ale bránila mu v tom služba v jiných městech a oblastech. Teprve teď Pavel cítil, že jeho služba v ostatních oblastech končí a mohl se soustředit na Řím. Řím, hlavní město tehdy známého světa, Pavla obzvlášť přitahoval. Jak se říkalo, že všechny cesty vedou do Říma... tak také vedly z Říma. Pavel strategicky usuzoval, že když rozšíři evangelium v Římě, lidé ho roznesou po celém římském impériu. Jak je ale psáno v Pří 16:9 - člověk plánuje ve svém srdci, ale Bůh řídí jeho kroky. Pavel se eventuelně do Říma dostal - ale jinak - na státní útraty, jako vězeň Říma, teprve asi tři roky potom, co Pavel napsal tento list. V Bibli vidíme, že Bůh tuto cestu zvolil proto, aby u soudů, kde se Pavel musel hájit, svědčil nejvyšším hodnostářům - římským místodržitelům a jejich dvoru - Felixovi, Festusovi, dokonce králi Agrippovi a jeho doprovodu. Církevní tradice nám sděluje, že Pavel nakonec svědčil i samotnému císaři Nerovi. Zřejmě si myslel, že pokud by obrátil na víru samotného císaře, jak moc by se křesťanství mohlo šířit, a jak by se lidé měli rádi. Pavel vysvětlil Nerovi evangelium "vším, co v něm bylo" - v. 1:15, a učenec Pavel toho měl v sobě hodně. Nero neměl výmluvu. Bohužel Nero nakonec evangelium odmítl a v důsledku Božího soudu se zbláznil. Potom následovala Nerova pověstná hrůzovláda, kdy zapálil Řím a svedl to na křesťany. Krutě je mučil a dělal z nich při svých slavnostech svíce. Podle církevní tradice podle nich projížděl nahý v bojovém voze a smál se jim: "jaké to je, být světlem světa, křesťané!" Nicméně, než došlo k těmto hrůzám, Pavel byl po dvou letech prvního vězení (Sk 28:30) v Římě propuštěn. Bůh měl pro Pavla ještě další plán, pravděpodobně včetně evangelia pro Španělsko.
Během svého prvního uvěznění Pavel napsal 4 listy - Efeským, Filipským, Koloským a Filemon.
Traduje se, že Pavlův společník a osobní lékař Lukáš napsal Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolů v rámci obhajoby Pavla před římským soudem.
Nad tím vším však vyčnívá Pavlův List Římanům - Pavlovo mistrovské dílo. Hluboké teologické myšlenky odhalují hloubku Božího záměru pro lidstvo.
Tento list byl Pavlovou přípravou na jeho návštěvu Římských sborů. Pavel též z Korintu napsal list Galatským, kde je varoval před Judaistickým učením. Pavel možná chtěl vyškolit římské křesťany v případě, že by tam judajisté dorazili dříve, než on. List Římanům je detailní učení, zdůrazňující základy víry a hluboké učení evangelia. Vysvětluje člověku jeho potřebu záchrany a jak je Bůh schopen učinit nás spravedlivými v Jeho očích - skrze smrt a zmrtvýchvstání Jeho Syna, Ježíše Krista. Jsme učiněni spravedlivými vírou v Krista, ne dobrými skutky.
Tato kniha měla největší vliv na historii křesťanství. Milost a víra odbourávají zákonictví, které církvi i světu vládlo po 1000 let v tzv. době temna - 590-1517. Martin Luter byl spasen při studování Římanům. Byl osloven veršem Řím 1:17: "Spravedliví budou žít vírou." - a začal Reformaci.
Augustin byl též radikálně změněn při čtení Římanům. John Wesley byl spasen, když na Biblické hodině naslouchal čtení Lutherova komentáře k Římanům.
Guzík:
1. V létě r. 386, mladý muž plakal na dvoře svého přítele. Věděl, že jeho život hříchu a rebelie proti Bohu ho pomalu ale jistě zabíjel. Cítil se prázdný, ale nemoho najít sílu učinit konečné a skutečné rozhodnutí pro Ježíše. Jak tam seděl, slyšel, jak si nějaké děti hrají a volali na sebe: "Vezmi a čti, vezmi a čti." Pomyslel si, že k němu skrze děti promlouvá Bůh a tak vzal do ruky svitek, který ležel poblíž, otevřel ho a četl: ne v prostopášnosti a opilství, ne ve smilstvu a nemravnosti, ne ve svárech a žárlivosti. Ale oblečte se do Pána Ježíše Krista a neposkytujte tělesnu žádné ukájení jeho chtíčů. (Řím 13:13b-14). Dále už nečetl, ani nemusel. Skrze moc Božího Slova, Augustin dostal v ten moment víru svěřit celý svůj život do rukou Ježíše Krista.
2. V Srpnu 1513, jistý mnich učil na semináři z knihy Žalmů, ale jeho život nebyl nic než chaos. Během studia narazil na Žalm 31:1: "Zachraň mě ve Tvé spravedlnosti." Tato slova ho mátla; jak by Boží spravedlnost mohla udělat něco jiného, než odsoudit ho do Pekla, jako spravedlivé potrestání za jeho hříchy? Martin Luter přitom pořád přemýšlel o Řím 1:17, kde Pavel psal, že v evangeliu, "spravedlnost Boží je zjevena skrze víru k víře; jak je psáno, "Ten, kdo skrze víru je spravedlivý, bude žít" (Hab 2:4). Mnich pokračoval: "Dnem i nocí jsem nad tím přemýšlel, až... jsem pochopil tu pravdu, že spravedlnost Boží je ta spravedlnost, kterou skrze milosrdenství a čistou milost nás ospravedlňuje skrze víru. A tak jsem cítil, že jsem se znovu narodil a prošel otevřenými dveřmi do ráje... Tato Pavlova pasáž se pro mě stala vstupní branou do nebe." Martin Luter došel k znovuzrození, a reformace v jeho srdci začala.
3. V květnu r. 1738, zkrachovalý pastor a misionář šel neochotně na malou Biblickou, kde někdo předčítal z Luterového komentáře na List Římanům. Později tento zkrachovalý pastor řekl: "Zatímco ten člověk popisoval změnu, kterou Bůh dělá v srdci skrze víru v Krista, cítil jsem ve svém srdci podivné teplo. Cítil jsem, že jsem uvěřil v Krista - v Krista samotného, ke své spáse, a bylo mi dáno ujištění, že mé hříchy byly odňaty, dokonce mé vlastní hříchy." Tu noc byl John Wesley spasen v Londýně. Zatímco ateistická Francie obdržela hrůzné krveprolití skrze svou revoluci, Anglie prožila probuzení a dočasnou záchranu z morálního úpadku skrze Johna Wesleyho, kterého Bůh změnil při studování Římanům.
Hlavní verš: Řím 1:17: Spravedliví budou žít vírou. Echo Habakuka 2:4 - v Novém Zákonu najdeme "trilogii" na "Spravedliví budou žít vírou:" 1. Řím - téma - spravedliví. 2. Gal 3:11 - téma žít. 3. Žid 10:39-k.11 - vírou.
Přehled:
K. 1- k.8 - učení o víře: "Spravedliví budou žít vírou." Kristus nepřišel, aby udělal ze špatných lidí dobré lidi, ale aby dal mrtvým lidem život - Lk 15:31
V našich hříších jsme beznadějně duchovně mrtví, ale Kristus je smazal a tím dal život každému, kdo v Něho věří.
K 9-k.11 - Dispenzační - Minulost, přítomnost a budoucnost Izraele - církev nenahradila Izrael, církev je vsuvkou v dějinách Bohem vyvoleného národa - Izraele.
K 12-16 - praktické rady na křesťanský život.
V Římanech se dočteme, že každý člověk je zodpovědný Bohu za to, jak naložil s tím, že se mu Bůh zjevil - skrze stvoření 1:19-20, Ž 19; a svědomí - 2:15.
Homosexualita je soud za odmítání Boha a nahrazení Boha modlami. - 1:24-28.
Řím 5 obsahuje proces duchovního dospívání: Zkoušky vedou k Vytrvalosti, z vytrvalosti plynou zkušenosti a zkušenosti budují naději.
Řím 6:12 - v Kristu můžeme a máme vládnout nad hříchem.
V 5. stol př.n.l. Řekl Sokrates svému žákovi Platónovi: "Může být, že božstvo může odpustit hřích, ale nevidím jak!"
Apoštol Pavel to v tomto listě detailně vysvětluje.
Římanům je první epištolou, neboli listem v Novém Zákoně. Komentátor Wiersbe poznamenává, že pořadí novozákonních epištol je podle 2 Tim 3:16, NKJ: "Veškeré Písmo je dáno inspirací od Boha a je užitečné pro učení, pokárání, napravování, pro instrukce ke spravedlnosti...
Učení = Římanům
Pokárání - 1 a 2 Korintským
Napravování - Galatským
Instrukce ke spravedlnosti - Efeským a zbývající Pavlovy epištoly, kde Pavel učí posvěcený život podle Křesťanského učení.
Hlavní téma: Boží spravedlnost: Slovo spravedlnost je použito přes 40x.
K. 1-3 = potřeba spravedlnosti
K. 3-8 - Bůh nám poskytl spravedlnost skrze Krista
K. 9-11 - jak Izrael odmítl Boží spravedlnost v Kristu a hledal vlastní spravedlnost dodržováním Zákona, který ani sebečistčí hříšník prostě perfektně dodržet nemůže
K. 12-16 - jak máme žít spravedlnost v denním životě.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama