Dopis od protestantského sboru ve Smyrně-2

21. april 2012 at 8:35 | Milan |  Pro Křesťany
Dopis od protestantského sboru ve Smyrně - pokračování

V jednom oficiálním televizním přenosu z Ankary bylo vidět, jak se turecký ministr vnitra zlomyslně usmíval, když mluvil o útoku na naše bratry v Malatyji. Uprostřed veřejného rozhořčení a protestu proti této události, uprostřed Touhy po svobodě náboženství a svobodě myšlení -média a oficiální prohlášení zní stejným poselstvím: "Doufáme, že jste se poučili. Křesťany tady nechceme."
Zdá se, že toto byl organizovaný útok iniciovaný neznámým dospělým vůdcem ze skupiny tarikat. Stejně jak tomu bylo při vraždě Hranta Dinka v lednu 2007 a katolického kněze Andrea Santora v únoru 2006: mladiství jsou používáni na to, aby páchali náboženské vraždy. To proto, že veřejnost chová vůči nim velké sympatie a také čelí nižším trestům než dospělí, kteří by spáchali stejné činy. Dokonce rodiče těchto dětí jsou těmto činům nakloněni. Matka 16letého chlapce, který zabil katolického kněze Andrea Santora, se při tom, jak její syn odcházel do vězení, dívala na
kamery a říkala: "Bude sloužit Alláhovi časem."
Mladíci, kteří se podíleli na vraždě, jsou v současné době ve vazbě. V dnešních zprávách se říkalo, že budou souzeni jako teroristé, proto jejich věk neovlivní přísnost trestu. Útočník Emre Gunaydin je stále na jednotce intenzívní péče. Vyšetřování se soustřeďuje kolem něj a jeho kontaktu - říká se, že pokud se neuzdraví, případ upadne v zapomenutí.
Církev v Turecku reagovala způsobem, který oslavil Boha, neboť mnoho křesťanů a pastorů co nejrychleji přijelo do Malatyje, aby stáli při tomto malém sboru a těšili tamní věřící, starali se o formální záležitosti a reprezentovali křesťany před médii.
Když Suzanne vyjádřila své přání pochovat manžela v Malatyji, guvernér se snažil tomu zabránit, a když poznal, že tomu zabránit nemůže, rozšířily se řeči, že "vykopat hrob pro křesťana je hřích." Nakonec na pohřbu, který by se měl navždy zapsat do dějin křesťanství, muži ze sboru v Adane (blízko Tarsu) popadli lopaty a vykopali hrob pro svého zavražděného bratra -na jednom sto let starém neudržovaném arménském hřbitově. Ugur byl pohřben svou rodinou za muslimského obřadu Alevi ve svém rodném městě Elazig. Jeho křesťanská snoubenka přihlížela zpovzdálí ze stínu, protože jeho rodina a přátelé odmítli ve smrti přijmout jeho víru - tu víru, kterou Ugur tak dlouho vyznával a pro kterou zemřel.
Pohřeb Necatiho se konal v jeho rodném městě Izmiru, v tom městě, kde přišel k víře. Tma nechápe světlo. Ačkoli sbory vyjádřily své odpuštění za tuto událost, křesťanům se nemělo věřit. Než byla rakev s tělem naložena do pohřebního vozu v Malatyji, prošla dvojím ruzným rentgenováním, aby bylo jisté, že v ní není nálož s výbušninou.Toto není obvyklý postup pro muslimské rakve. Necatiho pohřeb byl krásnou událostí. Jako záblesk světla z nebe přišly stovky tureckých křesťanů a pracovníků, aby ukázali svou lásku ke Kristu a úctu k člověku, který byl vybrán, aby pro Krista zemřel. Necatiho manželka Shemsa řekla světu: "Jeho smrt měla význam, protože zemřel pro Krista a pro Krista žil… Necati byl dar od Boha. Jsem poctěna tím, že byl v mém životě, jsem korunována ctí. Chci být hodna této cti."
Křesťané směle přišli a stáli na Necatiho pohřbu; riskovali tím to, že budou viděni a stanou se proto také terčem útoku. Jak se očekávalo, protiteroristická policie zastavovala a natáčela na video každého, kdo přišel na pohřeb - že to bude do budoucna potřebovat. Bohoslužba se konala pod otevřeným nebem ve sboru Buca Baptist durch, a bratr Necati byl pohřben na malém křesťanském hřbitově na okraji Izmiru.
Dva zástupci guvernéra v Izmiru se vší vážností pozorovali tuto událost z první řady. Tucty nových agentůr dokumentovaly tyto události přímými přenosy a fotografiemi. Kdo ví, jaký dopad měl tento pohřeb na ty, kdo to všechno sledovali? Toto je také počátek příběhu. Modlete se za ně.
Jeden skutek se dostal na přední strany největších novin v Turecku: Susanne Geskeová v televizním interview vyjádřila své odpuštění. Řekla reportérům, že nechce pomstu. "Ó Bože, odpust jim, neboť nevědí, co činí," řekla, čímž z celého srdce souhlasila se slovy Krista na Golgate (Lukáš 23:34).
V zemi, kde je krevní pomsta tak normální jako dýchání, se do sboru dostalo mnoho, mnoho zpráv o tom, jak slova Suzanne Geskeové změnila životy lidí. Jeden fejetonista k těmto slovům napsal toto: "Ona řekla v jedné větě to, co by ani 1000 misionářů za 1000 let nemohlo udělat."

Mnozí cizinci ve městě Malatya se s největší pravděpodobností odtamtud vystěhují, neboť jejich rodiny a děti byly nyní veřejně identifikovány jako možné cíle útoku v nepřátelském městě. Zbývajících 10 věřících se skrývá. Co se stane s tímto sborem, s tímto světlem uprostřed tmy? Nejpravděpodobněji přejde do podzemí. Modlete se za moudrost, aby turečtí bratři z jiných měst přišli a vedli tento sbor bez vedoucích. Nemělo by nám záležet na tomto velkém městě - Malatyji - městě, které neví, co činí? (Jonáš 4:11)
Když náš pastor Fikret Bocek šel v pondělí s jedním bratrem podat zprávu na ředitelství bezpečnosti, byli dovedeni na protiteroristické oddělení. Na jedné zdi viselo obrovské schéma -přes celou zeď - a na něm byly vypsány všechny teroristické buňky v Izmiru podle druhu. V jednom velkém sloupci byly vypsány všechny evangelikální sbory v Izmiru.
Tma nechápe světlo. "Ti, kteří obrátili naruby celý svět, přišli také sem." (Skutky 17:6)
Prosíme, modlete se za církev v Turecku. "Nemodlete se proti pronásledování, modlete se za vytrvalost," naléhá pastor Fikret Bocek.
Pro církev je lepší, že jsme ztratili naše bratry; ovoce v našich životech, obnovená víra, hořící touha šírit evangelium, aby přemohlo více tmy v Malatyji… toho všeho se nemá litovat. Modlete se, abychom stáli silně proti vnější opozici a zvláště se modlete, abychom stáli silně ve vnitřních zápasech proti hříchu, to je to, co nás opravdu oslabuje.
To víme. Ježíš Kristus byl při tom, když naši bratři odevzdávali své životy pro Něho. On byl u toho, když Štepán byl kamenován před očima Saula z Tarsu.
Jednoho dne nám video zachycující smrt našich bratrů možná odhalí něco více o síle, kterou - jak víme - jim Kristus dal, aby překonali svůj poslední křiž, dozvíme se o pokoji, kterým je Duch Boží obdařil, aby mohli trpět pro svého milovaného Spasitele. Ale také víme, že On jejich stranu neopustil. Víme, že jejich mysl byla plná Písma, které jim dávalo sílu obstát, zatímco tma se snažila přemoci nepřemožitelné světlo Evangelia. Víme, že jakkoli mohli, pohledem či slovem, tito tři se navzájem povzbuzovali, aby zůstali silní. Víme: oni věděli, že brzy budou s Kristem.
Neznáme detaily. Neznáme druh spravedlnosti, který bude či nebude uplatněn na této zemi.
Ale modlíme se - a naléháme na vás, abyste se modlili také - aby jednoho dne aspoň jeden z těchto pěti chlapců přišel k víře díky svědectví ve smrti Tilmanna Geskeho, který odevzdal svůj život jako zahraniční křesťan v Turecku, a díky svědectví ve smrti Necatiho Aydina a Ugura Yuksela, prvních mučedníků pro Krista, kteří povstali z turecké církve.
Podrobnosti tohoto dopisu byly získány od ruzných médií na základě prvních zpráv z tisku a prvních poskytnutých rozhovoru. Soudní případy čekají na vyřízení, specifické a autentické záznamy zločinu nejsou ješte veřejnosti zpřístupněny.



Zaznamenala Darlene N. Bocek (24. Dubna 2007)
Zpráva sborum: Prosíme, předejte to co největšímu počtu modlících se křesťanů v co nejvíce zemích. Prosíme, vždycky dodržte tento nadpis: "Od protestantského sboru ve Smyrně" a kontaktní informaci:

do češtiny přeložila Jiřina Jírová
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement