Od protestantského sboru ve Smyrně-1

21. april 2012 at 8:22 | Milan |  Pro Křesťany
Turečtí mučedníci - dopis od sboru ve Smyrně
Product photo

"Zvítězili však nad ním krví Beránka a slovem svého svědectví a nelpěli na svém životě až do smrti."
(Doslovný překlad podle NIV: "Přemohli ho krví Beránka a slovem svého svědectví; nemilovali své životy natolik, aby couvli před smrtí.) Zjevení Janovo 12:11
Dopis globální církvi od protestantského sboru ve Smyrně

Drazí přátelé,
Týden, který právě uplynul, byl naplněn množstvím žalu. Mnozí z vás jste už jistě slyšeli o zničující ztrátě, již způsobila jedna událost, která se stala ve městě Malatya v turecké provincii 300 mil (asi 480 km) na severovýchod od Antiochie, města, kde učedníci byli poprvé nazváni křesťany.
Ve středu ráno 18. dubna 2007 se Tilmann Geske, 46-letý německý křesťan a otec tří dětí, chystal odejít do své kanceláře. Políbil na rozloučenou svoji ženu a na chvilku objal svého syna, kterému dal na památku věc nevyčíslitelné hodnoty: "Sbohem, synu. Mám tě rád."
Tilmann měl pronajatou kancelář od nakladatelství Zirve Publishing. Zirve také bylo místem, kde měl svou kancelář sbor Malatya Evangelist Church. Zirve provozuje jako jeden z druhů služby tohoto sboru tisk a distribuci křesťanské literatury v Malatyji a okolních městech ve východním Turecku. V jiné části města 35-letý pastor Necati Aydin, otec dvou dětí, řekl nashledanou své manželce a také odešel do kanceláře. Měli ranní biblickou hodinu a modlitební shromáždění, na které měli přijít také jiní věřící z města. Také Ugur Yuksel přišel na tuto biblickou hodinu.
Nikdo z těchto tří mužů nevěděl, že to, co je čeká na biblické hodině, je závěrečná zkouška a aplikace jejich víry, která bude zakončena jejich vstupem do slávy, aby přijali koruny spravedlnosti od Krista a čest od všech svatých, kteří je očekávají v přítomnosti Pána.
Na druhé straně města deset mladých mužů (všichni ve věku do 20 let) konalo poslední přípravy na svůj krajní skutek víry, jímž měli vyjádřit svou lásku k Alláhovi a nenávist vůči bezvěrcům, kteří - jak si tito mladíci mysleli - podkopávají Islám.
Na Velikonoční neděli pět z těchto mladých mužů navštívilo evangelizační bohoslužbu (se vstupem jen pro zvané), kterou uspořádali pastor Necati a jeho lidé v konferenčním sále hotelu ve městě. Tito lidé byli křesťanům známi jako "hledající". Nikdo neví, co se stalo v jejich srdcích při slyšení evangelia. Byli dotčeni Duchem Svatým? Byli usvědčeni z hříchu? Uslyšeli snad evangelium v jádru svého srdce? Dnes máme jen počátek jejich příběhu.
Tito mladí muži, z nichž jeden je synem starosty v provincii Malatya, patří k tzv. tarikatu, neboli skupině "věrných věřících" v islámu. Členství v tarikatu je zde vysoce ceněno; je to něco jako bratrské společenství. Skutečně, říká se, že nikdo nemůže zastávat nějakou veřejnou funkci, aniž by byl členem skupiny tarikat. Tito mladíci bydleli všichni ve stejném ubytování pro studenty a připravovali se na přijímací zkoušky na univerzitu. Opatřili si střelné zbraně, kuchyňské nože, provazy a ručníky - to pro svůj krajní skutek ve službě Alláhovi. Věděli, že poteče mnoho krve.
Přijeli v době biblické hodiny, kolem 10. hodiny. Přijeli a biblická hodina zřejmě právě začala. Útok začal údajně poté, co Necati přečetl kapitolu z Bible. Kluci přivázali Ugurovi, Necatimu a Tilmannovi ruce i nohy k židlím a podle toho, jak zachytili svou práci na videa ve svých mobilních telefonech, skoro tři hodiny tyto muže brutálně mučili.

Sousedé na svých pracovních místech blízko tiskárny později říkali, že slyšeli křik, ale mysleli si, že to vlastníci domu mají nějakou domácí hádku - tak nezasahovali.
Mezitím jiný křesťan -Gokhan -a jeho žena - měli odpočinkové ráno. On spal do 10 hodin, potom dlouho snídali a nakonec kolem 12:30 spolu přijeli ke kanceláři. Dveře byly zevnitř zamčeny, a jeho klíč nefungoval. Zatelefonoval do kanceláře, a přestože slyšel ve sluchátku spojení, neslyšel
žádný zvuk telefonu z kanceláře. Potom zavolal na mobily svých bratří a konecne Ugur odpověděl: "Nejsme v kanceláři.
Jdi na hotelové shromáždění. Jsme tam. Přijdeme tam," řekl záhadně. Jak Ugur mluvil, Gokhan slyšel v pozadí pláč a podivný chroptivý zvuk.

Zavolal na policii, a nejbližší policista přijel za pět minut. Zabušil na dveře: "Policie, otevřete!" Původně si policista myslel, že jde o domácí hádku. V tomto momentě však opět zaslechli bručivé zvuky a chroptivé sténání. Policista pochopil, že to je zvuk lidského utrpení, odjistil svůj revolver a znovu a znovu se snažil prolomit dveře. Jeden z vystrašených útočníků odemkl policistovi dveře, a ten vstoupil, aby spatřil strašlivou, odpornou scénu.

Tilmann a Necati byli podříznuti. Ugur měl také proříznuté hrdlo a už skoro nedýchal.
Tři útočníci před policistou odhodili své zbraně.
Mezitím Gokhan uslyšel na ulici křik. Někdo vypadl z jejich kanceláře ve třetím patře. Seběhl dolů a našel na zemi člověka, kterého potom poznal - jmenoval se Emre Gunaydin. Měl težké poranění hlavy, a co je divné - vydával chroptivý zvuk. Chtěl sešplhat po okapu, aby utekl, ale ztratil rovnováhu a spadl na zem. Zdá se, že právě on byl hlavním vůdcem útočníků. Jiný
útočník se schovával na balkoně o patro níže.
Abychom rozmotali tuto síť, musíme se vrátit o šest let zpátky. V dubnu 2001 Národní bezpečnostní rada Turecka (Milli Guvenlik Kurulu) začala považovat evangelikální křesťany za faktor ohrožující národní bezpečnost, a to faktor stejně nebezpečný, jako je Al Kájda nebo teroristické skupiny PKK. Političtí vůdci, novináři a komentátoři ve svých prohlášeních jen živili nenávist vůči "misionářům", kteří -jak tvrdili -podplácejí mladé lidi, aby změnili své náboženství.
Po tomto rozhodnutí v roce 2001 začalo zastrašování sborů, pastorů, a křesťanů, začaly i útoky na ně. Bomby, fyzická napadení, slovní a písemné urážky - to jsou pouze některé ze způsobu, jak se na křesťany útočí. Největší význam má mediální propaganda.
Od prosince 2005, poté, co se kvůli křesťanské hrozbě sešli na dlouhé schůzi manželka bývalého premiéra Ecevita, historik Ilber Ortayli, profesor Hasan Unsal, politik Ahmet Tan a spisovatel - propagandista Aytunc Altindal, každý z nich ve své profesi započal kampaň, aby obrátil pozornost veřejnosti na vynořující se hrozbu křesťanství, které - jak oni tvrdí -se snaží "kupovat duše jejich dětí." Skryté kamery ve sborech zachytily prostředí bohoslužeb a zneužily ho jako senzaci, aby posílili strach před křesťanstvím a antagonismus vůči němu.

Pokračování: Od protestantského sboru ve Smyrně-2
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement