Nebezpečná hra! Žid 6:4-6

19. august 2016 at 21:49 | Milan

Nebezpečná hra!

Citované Písmo podle B-21.


Ďábel rád hraje s lidmi rozličné hry, aby je obral o co nejvíc. I křesťanům rád vnutí svoje pravidla, napálí je a obere o to nejlepší, co Kristus pro ně měl. Ale jedna hra je obzvlášť nebezpečná - "hra o celý bank."


OSVÍCENÍ, ALE NESPASENÍ


Židům 6:4-6: Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, 5okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, 6a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání.

To je jedna z těžších pasáží v Bibli. Je na ni několik výkladů, ale jenom jeden výklad opravdu sedí. Viz Kdy už nelze činit pokání.

1. Tato pasáž nemluví o lidech, kteří už byli spaseni. Mluví o lidech, kteří byli (teprve) osvíceni.

2. Tato pasáž nemluví o znovuzrozených křesťanech, ale o lidech, kteří KOLEKTIVNĚ V CÍRKVI okusili, co Bůh skrze církev nabízí. Ve společenství se spasenými křesťany okusili, co Bůh v církvi dělá. Dokonce okusili, co Bůh dělal v jejich životech - ale okusili jenom UKÁZKU (osvícení). OKUSILI, ALE "NEKOUPILI!"

3. Tato pasáž neříká, že není možné vrátit se znovu ke spasení, ale k pokání, protože k žádnému spasení tady nedošlo - pouze k osvícení. Ke spasení by došlo teprve s pokáním, které v tomto případě NEBYLO DOSTATEČNĚ HLUBOKÉ, ABY VYDRŽELO - viz Lk 8:13.

O co tedy jde? Na základě mnohých osobních zkušeností s lidmi, kteří přišli do církve a po nějaké době zase odpadli, mám toto vysvětlení:

Výše zmíněná pasáž jde ruku v ruce s částí následujícího známého podobenství o rozsévači:

Lukáš 8:5-15: "Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. 6Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.7Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. 8Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu." Když to dořekl, zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

9Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. 10Řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby hleděli, ale neviděli a slyšeli, ale nerozuměli.' (Iz 6:9-10).

11Zrno v tom podobenství je Boží slovo. 12Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 13Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají.14Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. 15Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.

Ještě jedna informace:

Žid 3:12-14: Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. 13Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono "Dnes", aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.14Jsme přece Kristovými společníky - pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce.


JAK DÁT TYTO PASÁŽE DOHROMADY?


1. Člověk dospěje v životě do bodu, kdy z různých důvodů začne "něco" hledat.

2. Bůh mu přihraje křesťana, traktát nebo křesťanskou literaturu, film, skrze který "hledajícímu" sdělí evangelium.

3. Bůh začne v životě toho člověka viditelně jednat, dělá i zázraky - aby ho přitáhl. Člověk například získá práci, Bůh ho vysvobodí z nějakého maléru, Bůh mu něčím ohromně požehná… Člověk vidí, že Bůh opravdu existuje, protože vidí, jak Bůh v jeho životě jedná. A tak začne "věřit."
Mnoho takových lidí začne i někam chodit do církve… Postupně si na církev zvyknou, chovají se trochu jako křesťané, A TAK SI ZAČNOU MYSLET, ŽE JSOU KŘESŤANÉ. Že už mají nebe "zarezervované."

Církev je pro ně nějakou dobu třeba i zajímavá, učí se tam Božímu Slovu, chodí tam rádi… Ale časem jim to nějak zevšední a už je to tak nebaví… Tak do církve chodí jenom občas - třeba, když nemají nic lepšího na práci nebo se potřebují vypovídat… A nechápou, proč jim po čase v církvi vyčítají, že tam nechodí pravidelně…

4. A MEZITÍM BŮH POŘÁD ČEKÁ!

Na co Bůh čeká? NA POKÁNÍ TOHO ČLOVĚKA! Bůh čeká, až se člověk TRVALE odvrátí od svých hříchů a ODEVZDÁ svůj život do rukou Kristu. A zde je často problém. Mnoho lidí chce jít do nebe, ale přitom se nechtějí Bohu vzdát. NEČINÍ TRVALÉ POKÁNÍ! Pokud nějaké pokání vůbec činili, nebylo dost hluboké, a tak jim vydrží jen pár dnů, pár týdnů, pár měsíců… A ZAČNOU SE VRACET KE SVÝM STARÝM HŘÍCHŮM. PROTOŽE NEJSOU ZNOVUZROZENÍ! (Jn 3:3). Proto jsou jim duchovní věci nadále dost cizí. NEMAJÍ KOŘENY - Lk 8:13.

5. A ĎÁBEL SE RADUJE A TAKÉ JEDNÁ!
Hází člověku jednu kost za druhou, hlavně, aby to s tím "kostelem" takový "hledající" moc nepřeháněl. Hlavně, aby se tam moc nenaučil. HLAVNĚ, ABY MU NEDOŠLO, ŽE BEZ POKÁNÍ NENÍ OPRAVDOVÉ SPÁSY! Hlavně, aby se nechtěl vzdát svých hříchů miláčků. A tak ďábel horečně pokouší dotyčného "hledajícího" a tahá ho skrze různé hříchy, lákadla a problémy, pryč od Boha - ABY ZÍSKAL CO NEJVÍC ČASU! PROČ?

6. Čím víc "hledající" s pokáním otálí, dál hřeší a dál si zatvrzuje srdce (Žid 3:13). Sice své chování trochu přizpůsobil tomu, co se od něj v církvi čeká, ale bez skutečného pokání.

7. Čím déle člověk zůstává ve svých hříších, tím víc to "osvěcování" Bohem slábne, protože se jeho srdce dál zatvrzuje hříchem (a uháší vliv Svatého Ducha). Hřích je totiž jako rušička. Bůh člověka opakovaně varuje, ale takový typický dnešní SVÉVOLNÍK si nedá říct. Ani od Boha, ani od církve. A když to "osvěcování" vyhasne, "hledající" se postupně vrátí do světa, tj. ODPADNE! Někdo si nakonec řekne něco ve smyslu, že mu to nic nedalo, a odepíše víru v Krista jako něco, co pro něho není. Jiný si řekne, no, někdy se k Bohu vrátím, ALE TEĎ NA TO NEMÁM ČAS!…

ĎÁBLOVI SE PODAŘILO ODDĚLIT TAKOVÉHO ČLOVĚKA OD BOHA - NAPOŘÁD!

PROČ NAPOŘÁD? PROTOŽE NAPLNĚNÍ V KRISTU UŽ HLEDAT NEBUDE, PROTOŽE TO "ZKUSIL, A NIC MU TO NEDALO!"

PROČ MU TO NIC NEDALO?
Protože BEZ TRVALÉHO POKÁNÍ NEBYL ZNOVUZROZENÝ (SPASENÝ). Viz Záchrana člověka.


EFEKT SPÁSY, TJ. ZNOVUZROZENÍ:


Když Adam a Eva zhřešili (Gen 3), duchovně zemřeli. Od té doby se každý jejich potomek, I MY, narodí s mrtvým duchem. Člověk je duchovně mrtvý a pokud s tím nic neudělá, až zemře, skončí v pekle.

ČLOVĚK SE RODÍ DUCHOVNĚ MRTVÝ! ABY MOHL JÍT DO NEBE, MUSÍ BÝT DUCHOVNĚ ZNOVU NAROZEN.

Jak? "Pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista" (Sk 20:21).
To znamená: člověk vyzná Bohu své hříchy A OPUSTÍ JE, a zároveň pozve Ježíše Krista do svého srdce, aby byl jeho Spasitelem A PÁNEM.

CO JE POKÁNÍ? Člověk činí pokání, když se Bohu ke svým hříchům přizná, pochopí jakou duchovní zhoubu hříchy působí - a odvrátí se od nich. Už nechce žít v hříchu.

Když se tedy člověk NATRVALO odvrátí od svých hříchů a poprosí Krista, aby ho spasil a byl Pánem jeho života, Bůh udělá dvě věci:

1. Způsobí oživení jeho mrtvého ducha = duchovní narození (Jn 1:12-13).
2. Zapečetí ho Svatým Duchem, který v něm od té doby dlí. (Ef 1:13-14, 1 Kor 6:19).

Takový DUCHOVNĚ NAROZENÝ člověk začne chápat duchovní věci! Proto ho BAVÍ číst Bibli a pravidelně se účastnit církevních shromáždění - i modlit se k Bohu… Protože tohle jsou duchovní záležitosti, které něco říkají jen lidem, kteří jsou DUCHOVNÍ, tj. ZNOVUZROZENÍ.

Ostatní lidé jsou tak zvaně lidé tělesní. Duch je v nich mrtvý a duchovní záležitosti jim proto nic neříkají (kromě období, kdy jsou Svatým Duchem OSVÍCENI). A když je Bůh přestane "osvěcovat," ta OCHUTNÁVKA duchovních věcí vymizí a už jim ty duchovní věci zase nic neříkají.

Proto takového člověka už církev moc netáhne, a i kdyby si říkal, že se k Bohu zas někdy vrátí, ďábel ho zaměstnává "příjemnějšími věcmi," DEN PO DNI, …. až jednou člověk umře, a už je pozdě! BEZ POKÁNÍ NEBYL SPASEN - A SKONČIL V PEKLE!

Řím 8:5-11: Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.6Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. 7Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. 8Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

9Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.10Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti. 11Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.


JEŠTĚ JEDNOU ZKRÁCENĚ:


Člověk začne "něco" hledat, a Bůh se mu začne ukazovat (OSVĚCUJE ho). Bůh začne viditelně pracovat v jeho životě, a tak člověk "uvěří." Mylně si ale myslí, že když Bůh pracuje v jeho životě, a když vyznal Krista pusou, že je už spasený. NENÍ ZATÍM SPASENÝ, PROTOŽE JEŠTĚ NEČINIL POKÁNÍ. JE JENOM OSVÍCENÝ. Bůh ho osvítil Svatým Duchem - A ČEKÁ! Na co? Na pokání toho člověka. Mnoho takových lidí začne i chodit někam do církve a Bůh čeká na jejich pokání.

V CÍRKVI KOLEKTIVNĚ "okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, 5okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,… A PŘESTO ODPADLI!

PROČ ODPADLI?!

Neměli kořeny (Lk 8:13), protože nečinili pokání! Když člověk to pokání nečiní, OSVÍCENÍ EVENTUÁLNĚ VYHASNE, Bůh přestane žehnat, a člověka to přestane "bavit." Začne mít jiné priority. Nakonec z církve odejde nebo odejde do jiné církve, kde se lechtají uši - hlavně aby nemusel činit to pokání. Ať už je dohra jakákoliv, mnoho lidí nechápe, že i když Boha "okusili," že nejsou spasení. Že i když Bůh jednal v jejich životech a OSVÍTIL JE, že nejsou spasení, protože NEČINILI POKÁNÍ!

Ještě horší je, když někdo pochopí, že nečinil/la pokání a není tudíž spasený/á, a přesto to pokání nečiní:
Nedávno jsme byli na sborovém soustředění. Bůh požehnal velice silnou přítomností Svatého Ducha. Tak silnou a tak usvědčující, že si několik lidí uvědomilo, že ačkoliv chodí do sboru delší dobu, ačkoliv se pomodlili ke Kristu, aby je spasil, že NIKDY NEČINILI POKÁNÍ! A uvědomili si, že tím nejsou spaseni. A myslíte, že teď, měsíc po soustředění už dávno pokání učinili? Pokud je mi známo - nečinili! - "strom se pozná podle svého ovoce" (Mt 12:33, Lk 6:34).

PROČ NEČINILI POKÁNÍ?


Třeba k tomu ještě dojdou, ale zatím se nechtějí Bohu poddat. Chybí jim zbožný zármutek nad jejich hříchy. Jsou se sebou pořád celkem spokojeni, protože jim nedochází, jak zhoubný je JEJICH hřích, který je zotročuje. Jim se zatím ty jejich hříchy spíš líbí. Nejsou z nich moc usvědčeni. Chtěli by do nebe, ale raději by to pokání nějak obešli. Bůh takové lidi nazývá SVÉVOLNÍKY. Pokud se nechají ďáblem dál zadržovat od TRVALÉHO pokání, ke kterému vede ZBOŽNÝ ZÁRMUTEK nad svými hříchy, eventuálně to OSVÍCENÍ Svatým Duchem skončí. ODPADNOU A VRÁTÍ SE DO SVĚTA - NAVŽDY! A PO SMRTI SKONČÍ V PEKLE!

V každém případě je Židům 6:4-6 velice varující: MNOHO LIDÍ SI PLETE OSVÍCENÍ SE SPASENÍM!

"Proto čiňte pokání, a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány." Skutky 3:19.
"Pokud nebudete činit pokání, také tak zahynete." Lk 13:3.
"Pokud nebudete činit pokání, také tak zahynete." Lk 13:5.

Pří 28:13: Kdo zatkouká své hříchy nebude prospívat, ale kdo je VYZNÁ A OPUSTÍ je, dojde milosti.



© 2016 Milan Tachecí. Šíření nezměněné kopie je povoleno s příslušným odkazem na webovou stránku.


..
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement