Píseň písní - částečné vytržení?

22. january 2018 at 15:37 | Milan

Píseň písní - částečné vytržení?

Citované Písmo podle NKJV, B-21, Complete Jewish Bible (CJB), Bible Kralická (BK) a Textus Receptus, pokud neuvedeno jinak.



Dvě všetečné otázky:

A: Je 5. kapitola Šalamounovy Písně písní o tom, že církev bude částečně vytržena a ta nevytržená polovina bude procházet Velkým soužením - protože prý na základě nemoudrých družiček v Mt 25:1-13 - podle některých učitelů - část církve nebude vytržena?

B: Představuje Šalamoun v Písni písní Krista, a jeho nevěsta (a později žena), církev?


CELKOVÝ OBRAZ TÉTO "PUCLE:"

K odpovědi na tyto otázky nám dopomůže PRAKTICKÉ prohlášení osvědčeného veterána VYVÁŽENÝCH Biblických výkladů, Chucka Smithse:

"John Gill, jeden ze slavných puritánských kazatelů, kázal svému sboru STO DVACET DVA kázání z Písně písní… . Bernard z Clairvauxu kázal ŠEDESÁT DVA kázání svému sboru jen z první kapitoly této knihy. Takže - tato kniha je plná obraznosti a mnoha možných alegorických aplikací.
Já ale nepatřím k těm, kteří se pouští do mystických, alegorických aplikací Písma. I když tady vidím mnoho krásných alegorií, a klidně si ten text můžete vzít a alegorizovat ho, to však není metodou mé služby - vzít text a hledat v něm alegorie…

Já bych k tomu dodal, že Chuck se řídil osvědčeným principem studia Písma - 1. Exegeze (o co tenkrát KONKRÉTNĚ šlo) - 2. Hermeneutika (jaké duchovní principy, pokud nějaké, z toho můžeme ROZUMNĚ odvodit - tj. V KONTEXTU pasáže, či v širším kontextu Písma) - 3. Aplikace - jak ty duchovní principy, pokud nějaké, můžeme uvést do praktického života křesťana. Viz Jak studovat Bibli - zde.

Ti, kteří se pustí do bezbřehých alegorizací Písně písní si nakonec navzájem odporují, a to mě samotného od bezbřehé alegorizace odrazuje.


Proslulý kazatel Vernon McGee:

Co Píseň písní sděluje: Je to báseň, utvořená z parabol. Problém nespočívá v inspiraci tohoto díla, ale v jeho výkladu. Jsou dokonce ti, kteří si myslí, že by tato Píseň neměla být v Bibli. Ale vzhledem k tomu, že je součástí kánonu Písma, je to hluboká, ale zanedbávaná kniha Bible. Často se mladým kazatelům radí, aby se do ní nepouštěli, dokud nedozrají. Židé ji nazývali Nejsvětější Svatyní Písma. Origen a Jerome nám sdělují, že Židé nedovolili mladým mužům, aby ji četli, dokud nedosáhli věku třiceti let. Zajisté, každá křehká květina potřebuje šetrné zacházení… V této knize se nacházejí čtyři různé a důležité významy:

1. Poukazuje na slávu manželské lásky; prohlašuje posvátnost manželského vztahu a že manželství je Bohem daná instituce. Našim pozemským myslím hraničí na vulgárnosti, ale když ji porovnáme s jinou orientální poezií, je celkem jemná a neobsahuje extravagantní pojmy, které jsou charakteristické pro orientální (například Perskou) poezii. Židé učili, že poukazuje na srdce spokojeného manžela a oddané ženy.

2. Poukazuje na lásku Jehovy k Izraeli. Proroci mluvili o Izraeli jako ženě Jehovy.

Tyto dva výklady byly používány znalci Písma a rabíny Izraele a byly přijaty církví. Nicméně, existují dva další výklady:

3. Obraz Krista a církve. Církev je Kristova nevěsta - což je známé z Písma (2 Korintským 11:2; Efeským 5:27; Zjevení 21).

4. Společenství Krista a jednotlivého věřícího. Jde o společenství duše s Kristem.

"Šalamounova Píseň testuje duchovní kondici čtenáře."

Potud slova slavného kazatele Vernona McGee. To jsou jeho slova. I když je tu moudrost, která je pro naše studium užitečná, já bych byl opatrný v tom, jak daleko můžu jít s tou alegorizací v bodech 2, 3 a 4. Kdo alegorizuje za hranici KONTEXTU, ten může skončit s JAKOUKOLIV teologií, čili se špatnou, nebiblickou teologií.

Po studiu půl tuctu dalších světoznámých Biblických učenců bych mohl udělat následující závěr:

Píseň písní je bohatá na alegorii. Tak bohatá, že testuje/napíná/odhaluje duchovní kondici těch, kteří ji studují. Dobrá duchovní kondice NESPOČÍVÁ v nejbujnější fantazii nejdivočejších alegorií, ale v umění najít rovnováhu v tom, jak daleko v těch alegoriích zajít, a kam už raději ne.

Pro mě osobně - tato mistrná Píseň V PRVNÍ ŘADĚ neoslavuje až tak vztah Boha s Izraelem, ani vztah Krista s církví, ale prostě a jednoduše oslavuje LÁSKU (Exegeze). Píseň Písní je kniha o lásce - včetně problémů s tím spojených. Je to realistická píseň o lásce. Je to PÍSEŇ (poezie), napsaná králem Šalamounem - ne doslovný, historický záznam Šalamounova milostného života! Jak tu lásku, zde popsanou, dál rozvedeme a alegorizujeme (Hermeneutika), je na naší fantazii, a proto je dobré vyhranit té fantazii rozumné meze. Jak? Řídit se kontextem, do kterého jsou ty alegorie zasazeny, viz níže.

Starozákonní Židé Šalamounovu Píseň VZTAHOVAČNĚ aplikovali na vztah Boha s národem Izrael.
Církev Šalamounovu Píseň VZTAHOVAČNĚ aplikuje na vztah Krista s církví.
Může to být, v rozumné míře - ohledně určitých DUCHOVNÍCH principů (Hermeneutika). Ale netlačil bych to moc daleko, protože nemůžeme ignorovat problémy s alegorizací bez KONTEXTU (okolností), například:

1: Když jsem byl v Kristu krátce, tak jsem z učení v církvích pochopil, že Šalamoun byl "Pan někdo" - nejmoudřejší a nejbohatší muž své doby. JENŽE. Z nějakých důvodů jsem už nikde neslyšel o tom, že se to zvrtlo! Šalamoun dost trpěl materialismem, posedlostí se ženami (měl 700 žen a 300 konkubín - 1 Král 11:3), a ty POHANSKÉ ženy ho stáhly do modlářství. To se Bohu tak nelíbilo, že na Šalamouna poslal jeho nepřátele. Matka Šalamounova následníka Rehoboama byla pohanka - (Náma z Ammonu - 1 Kr 14:21, 2 Let12:13). Šalamoun hrubě porušoval duchovní princip, který byl dán už tenkrát a nám ho apoštol Pavel shrnul v 2 Kor 6:14-18: …nespřahejte se nerovnoměrně s nevěřícími…. Bylo vidět, že díky vlivu své pohanské matky, Rehoboam už nebyl ze stejného těsta, jako jeho dědeček, král David. Sotva se ujal vlády, nemoudře způsobil rozdělení svého království!
Se Šalamounem je varovně spojeno i nechvalně známé číslo 666 - 2. Letopisům 9:13. Navzdory své nebývalé moudrosti, Šalamoun nedoběhl dobře. Ta moudrost totiž fungovala jen potud, pokud Šalamoun kráčel s Hospodinem.
Šalamoun tudíž není až tak dobrý vzor ani Starozákonního Jehovy, ani Novozákonního Krista.

2. Píseň Písní je nejlepší z těch 1005-ti, co Šalamoun napsal, je krásná, a není tu falešná pieta, která by z pozemské lásky dezinfikovala sex. Jedná se zde o slasti a strasti pozemské lásky mezi mužem a ženou - a tak to Šalamoun myslel. Jím použité alegorie jsou zamýšlené k popsání konkrétní lásky. A pro mě by to tak mělo zůstat - původní záměr autora. Z Písně písní můžeme odvodit určité duchovní principy, pokud to tak chceme - ale zároveň není vůbec nic špatného na tom, nechat tu Píseň být tím, čím je - oslavou LÁSKY A SEXU MEZI MUŽEM A ŽENOU - v manželství. Na tom není nic malého ani špatného.

3. "…Nesmíme dávat na obraz církve coby nevěsty přílišný důraz, neboť mnoho z této pravdy nebylo zjeveno až do služby apoštola Pavla (2 Kor 11:2; Ef 5:23)."(The Bible Exposition Commentary).
[… a především až do Janova sepsání Zjevení, pozn. autora. ]

Chtěl bych věřit tomu, že Šalamoun tuto Píseň napsal - a možná i prožil, když ještě moudře kráčel s Hospodinem. Fakt, že Píseň byla zařazená do Bohem inspirovaného Písma, o tom svědčí.

Abychom našli VYVÁŽENOU odpověď na výše uvedené dvě otázky, nejprve jsme si zafixovali CELKOVÝ POHLED NA TUTO PUCLI. Teď se zaměříme na krátký, konkrétnější komentář na dotyčné verše v pasáži Píseň 5:1-8:

Stručný komentář na první část 5. kapitoly Písně písní:
Úmyslně nepoužívám pojmy "Šulamita a Šalamoun," protože i to je předmětem výkladu, ne samotná Exegeze.

5:1, NKJ: Přišel jsem do své zahrady, má sestro, má ženo;
posbíral jsem myrhu s mými kořeními;
Jedl jsem svou plástev s mým medem;
Pil jsem své víno s mým mlékem…

Tento verš patří ke 4. kapitole, kde je podle některýc komentátorů popsána svatba a zde pravděpodobně svatební noc! 5:1 je prý alegorický, poetický způsob popsání sexu při svatební noci! (Podle mého komentáře níže je možné, že ke svatební noci došlo už dříve, ale podstatné není, kdy došlo ke svatební noci, ale ŽE DOŠLO K SEXUÁLNÍMU SPOJENÍ - což jednoznačně napovídá, že se jednalo o manželský vztah. V té době by byli za nemanželský sex ukamenováni).
Napovídá tomu kontext 4. kapitoly i jiných veršů a v tomto kontextu musíme tento verš chápat. Např. 4:16, NKJ…. ať můj milý přijde do své zahrady a jí chutné ovoce, které mu patří.
Mluví se zde o zahradě? Ne, je to alegorie. Co ta alegorie znamená?. "Zahrada a chutné ovoce" je to, co muž najde ve své ženě při svatební noci! (A dalších nocích… :-).

A tak zdejší alegorii je nutné vykládat v kontextu lásky, dokonce MANŽELSKÉHO sexu. Méně zahalená alegorie nám napomáhá ve správném směru (alegorie lásky a sexu - v manželství) například zde:

Píseň 4:5-6, NKJ: 5Tvé dva prsy jsou JAKO dva koloušci,
dvojčata gazely, která se pasou mezi liliemi.
6Do svítání a dokud nezmizí stíny, půjdu svou cestou k hoře myrhy a ke kopci vonné směsi.

K jakému "kopci myrhy" chce Milovaný jít?
Píseň 1:13, NKJ: můj Milý je pro mě jako váček plný myrhy, který celou noc leží mezi mými prsy.
KONTEXT, LIDI, KONTEXT!

Jednoduše řečeno, všechny ty básnické obraty ALEGORICKY popisují pozemskou, úchvatnou lásku mezi mužem a ženou - včetně sexu, který V DOBRÉM MANŽELSTVÍ k tomu nezbytně patří.

Proto se někteří komentátoři ZALEKLI přímého výkladu (přeskočili Exegezi) a zašli do pouhých alegorií - protože si neuměli představit, že by v Bibli byla kniha O SEXU! Ale sex je Bohem dané koření manželského života. Sex v manželství je nejen legitimní, ale žádoucí:

1 Kor 7:3-5, NKJ: 3Ať manžel poskytne své manželce milostnou náklonnost, která jí náleží, a podobně, ať také žena stejně koná vůči svému muži. 4Žena nemá autoritu nad svým tělem, ale tu má manžel. A podobně, manžel nemá autoritu nad svým vlastním tělem, ale tu má žena. 5Neodpírejte se navzájem [v sexu] s výjimkou dočasného souhlasu, abyste se mohli oddat postu a modlitbě; a vraťte se opět k sobě [v sexu], aby vás satan nepokoušel, kvůli vašemu nedostatku sebe-ovládání.

Stručně řečeno - protože pro drtivou většinu lidí je velmi těžké udržet na uzdě své sexuální touhy, manžel s manželkou si nemají odpírat sex, aby nedali příležitost satanovi je pokoušet (k nevěře - ať už s jiným člověkem, nebo fantazírování nad pornem - Mt 5:27-28).

K verši 5:1 bych dodal, že ačkoliv může být legitimní považovat tento verš za vyvrcholení svatební noci, která je součást svatby, údajně popsané ve 4. kapitole, nemohu přehlédnout verše už na počátku Písně, které naznačují manželský svazek a sexuální soužití už v dřívějších pasážích:
1. Píseň 1:4, NKJ: …král mě přivedl do svých komnat…
2. Jak by Milovaná před svatbou věděla, že jeho postel je zelená… Píseň 1:16…
3. Píseň 2:4-6, NKJ: Přivedl mě do banketního domu,
a jeho prapor nade mnou je láska.
5Posilni mě koláčem rozinek, občerstvi mě jablky, neboť jsem nemocná láskou…
Rozinky té doby byly používány jako afrodiziak, rovněž určitý druh "jablek." Když se někdo v novomanželské vášni miluje celou noc, jak je v Písni naznačeno, takové posílení přišlo vhod.
6Jeho levá ruka je pod mou hlavou, a jeho pravá ruka mě objímá… Milostné obětí v leže.

Protože Píseň je umělecké dílo a ne historický záznam Šalamounova milostného života, je možné, že se autor nedržel chronologického průběhu vztahu, ale přeskakoval podle témat. Někteří komentátoři vidí svatbu a následnou svatební noc ve 4. kapitole, vrcholící veršem 5:1. Pokud však Píseň není chronologicky sestavená (od prvních milostných záchvěvů, přes svatbu, po "normální" manželský život po svatbě), je zcela možné, že ke svatbě došlo na začátku Písně, nebo dokonce před ní. To však není směrodatné. Směrodatné je, že převážná část alegorie pojednává o manželském svazku, ke kterému patří i zdravé sexuální soužití.

Ano, Píseň se nestydí zobrazit na plná ústa, byť za použití "slušňácké alegorie," krásu manželského soužití - včetně toho nejpikantnějšího koření - sexuálního soužití! Bůh lidem daroval sexuální slast jako dar, není na místě se za něj stydět. Boží podmínka je však jednoznačná - pouze v manželství mezi jedním mužem a jednou ženou.

Proč si Bůh nepřeje, aby si lidé "užívali sexu" mimo manželství?
Při sexuálním spojení se muž a žena DUCHOVNĚ stanou "jedním tělem" - Gen 2:24. Sex není jen o tělesné slasti, SEX JE TAKÉ DUCHOVNÍ ZÁLEŽITOST! Proto je ta slast tak intenzivní - probíhá nejen na tělesné úrovni, ale také na úrovni duchovní!

Když dojde ke spojení s jiným člověkem, to původní, duchovní "jedno tělo" se rozerve, a ty rozervané kusy jsou (duchovně) spojeny s tím "novým tělem." A když pak ten "králík" "přeskočí" zas na dalšího člověka, opět dojde k "rozervání" toho jednoho těla - DUCHOVNĚ. Ďábel chce, aby lidé tento proces opakovali tak dlouho, až z nich "duchovně" nic nezbude. Na povrchu mohou být krásní, ale stane se z nich prázdná slupka bez duše - my říkáme bez srdce. Člověk bez srdce nemá šanci být spasený, protože v sobě zabil svědomí, které ho vedlo k Bohu v pokání. "Bez pokání není spásy" - Lk 13:3, 5…
O to ďáblu jde - zabránit lidem, aby byli spasení!

Viz články:


Zpět k Písni, 5:1:

má sestro,
toto neznamená, že by byla jeho sestra.
Šalamoun ji nazývá "sestrou" pětkrát (4:9-10,12; 5:1-2), protože na dávném Středním východě se pojem "sestra" používal jako láskyplný název své ženy. (from Bible Knowledge Commentary/Old Testament Copyright © 1983, 2000 Cook Communications Ministries).

má ženo;
Některé překlady zní "má nevěsto." Zde však nejde pouze o "nevěstu" v době svatby. Podobně jako "má sestro," manžel používal tento láskyplný pojem i dávno po svatbě.

5:2-8, NKJ:
2Spím, ale mé srdce bdí: je to hlas mého milého - ťuká a praví: Otevři mi, sestro, má lásko, má holubice, má neposkvrněná: vždyť má hlava je plná rosy a mé lokny jsou plné kapek noci. 3Už jsem svlékla šaty, to si je mám znovu oblékat? Umyla jsem si nohy, jak bych si je mohla znova umazat? 4Můj milý prostrčil ruku podle zástrčky a mé srdce po něm zatoužilo. 5Vstala jsem, abych mu otevřela: a mé ruce kanuly myrhou, mé prsty sladce voněly myrhou, která smáčela kliku zámku. 6Otevřela jsem svému milému; ale můj milý už odešel a byl pryč. Mé srdce mu vyšlo vstříc, když ho slyšelo mluvit. A tak jsem ho hledala, ale nemohla jsem ho najít. Volala jsem ho, ale neodpověděl mi. 7Strážní, kteří obcházeli městem, mě našli. Udeřili mě, zranili mě, ti hlídači hradeb mi sebrali šátek. 8Pravím vám, dcery Jeruzalémské, pokud najdete mého milého, povězte mu, že jsem nemocná láskou!

"Milá" spí, a zdá se jí SEN. Je to sen, ale na něco poukazuje. Odmítla svého Milého, když za ní přišel. Nevíme, jestli přišel pozdě, vypadá to, že ho nečekala. Ale ty triviální výmluvy svědčí o chladu k němu.
Vše nasvědčuje tomu, že mezi veršem 5:1 a 5:2 uběhla nějaká doba, a teď tu máme typický manželský problém: Manžel: "Pojď si lehnout…" Žena: "Dej mi pokoj, bolí mě hlava…"

Otevři mi, sestro, má lásko, má holubice, má neposkvrněná:
Toto není nic, než láskyplné názvy jeho ženy.

I když láska Milé k Milému v tento moment ochladla, tak ale nevyhasla. Zkusme si to představit - otázka: byla zatím jeho jedinou, nebo už teď byla JEDNOU Z MNOHA jeho žen? To bych se jí nedivil. Nicméně, její láska nevyhasla: 4Můj milý prostrčil ruku podle zástrčky a mé srdce po něm zatoužilo.

mé ruce kanuly myrhou, mé prsty sladce voněly myrhou, která smáčela kliku zámku.
V té době bývalo zvykem, že když milý nenašel svou milou doma, tak po sobě zanechal svůj parfém, aby poznala, že tam byl.

6Otevřela jsem svému milému; ale můj milý už odešel a byl pryč. Mé srdce mu vyšlo vstříc, když ho slyšelo mluvit. A tak jsem ho hledala, ale nemohla jsem ho najít. Volala jsem ho, ale neodpověděl mi.

Po chvilce dělání drahot po něm zatoužila - ALE UŽ BYLO POZDĚ!
Ať už ke svému Milému ochladla, měla špatnou náladu nebo si ho chtěla drahotami "omotat kolem prstu," vůbec se jí to nevyplatilo. Není Biblické odmítat v manželství svého partnera.

Slyšel jsem argument, že tento verš prý koresponduje s Mt 25:11: Potom přišly také ty zbylé družičky a říkaly: 'Pane, Pane, otevři nám!'
Jenže na rozdíl od pošetilých družiček v Matoušovi 25, které nebyly vpuštěny na hostinu (údajně vytržení), zde je to obráceně - Milá nechtěla otevřít Milému! A pak ho nemohla najít, protože se zdráhala pustit ho dovnitř, a tak on odešel. Jiná situace! Není tedy možné, takhle spojovat Píseň 5:6 a Mt 25:11! To by nebyla Exegeze, ale Eisegeze - viz zde.

Můžeme zde pouze odvodit VŠEOBECNÝ Hermeneutický princip, že jako když se Milá zdráhala pustit Milého dovnitř, tak on odešel, a když pak po něm zatoužila, už tam nebyl - z toho plyne všeobecné varování lidem: když se budou zdráhat pustit Krista DOVNITŘ (svého života), tak ta příležitost "pustit Krista do svého života" jednou pomine. A dopadnou špatně. Tento varovný princip však neplatí pro znovuzrozené křesťany (pravou církev), nýbrž pro pokrytce (falešnou církev) a NEVĚŘÍCÍ - to je rozdíl.

Jinými slovy, Píseň 5:6 se nijak přímo nedotýká problematiky opravdové církve, kterou někteří učitelé CHTĚJÍ v Písni vidět za každou cenu.

7Strážní, kteří obcházeli městem, mě našli. Udeřili mě, zranili mě, ti hlídači hradeb mi sebrali šátek.
Nevíme, jestli ve spěchu vyběhla, jak vstala z postele - napůl neoblečená, ale strážní ji zřejmě měli za prostitutku - osamělá žena, toulající se nočním městem. "Milá" dělala drahoty, a ztratila ochranu svého "Milého."

Z nesprávného učení ve v. 6 (částečné vytržení křesťanů), pak vychází další nesprávné učení, že prý verš 7. koresponduje s pronásledováním nevytržených křesťanů Antikristem?!
Nevím, co takoví učitelé kouří nebo pijí, ale pro takhle bujnou fantazii to musí být dost silné. 😕
Asi zapomínají, že za šíření špatné teologie je Bůh bude přísně soudit. (Jak 3:1).

Ti "nevytržení křesťané" totiž nejsou církev, ale "svatí z velkého soužení" - Zj 7:14. Tam už církev, "Kristova nevěsta," nebude. Jedná se o jinou skupinu věřících, jako věřící z dob Mojžíšova zákona nejsou "Kristova nevěsta," ale "žena Jehovy."


8Pravím vám, dcery Jeruzalémské, pokud najdete mého milého, povězte mu, že jsem nemocná láskou!

V Písni 2:5 byla nemocná silnou přítomností lásky, teď ji bolí akutní absence její lásky. Její spící srdce se probudilo a prahne po jejím Milém…


ZÁVĚR:

Nemůžu si pomoci, ale vidět v Písni 5:6-7 částečné vytržení církve a pronásledování "nevytržených křesťanů" Antikristem vyžaduje značnou míru bujné fantazie. Osobně se raději řídím střízlivou radou Chucka Smithse:

No, já ale nepatřím k těm, kteří se pouští do mystických, alegorických aplikací Písma.

Raději se budu "držet při zemi" a vidět vytržení tam, kde se o něm píše (například 1 Tes 4:13-18) a nebudu ho hledat tam, kde není.

Po tomto rozboru nemohu použít Píseň 5:1-8 jako podpůrnou pasáž pro částečné vytržení církve, které ÚDAJNĚ popisuje Mt 25:1-13. S takhle bujnou fantazií, která se vymyká KONTEXTU pasáže, si pak s Biblí můžete dělat, co chcete - a nejspíš také minout to, co vám OPRAVDU sděluje.




© 2018 Milan Tachecí. Šíření nezměněné kopie je povoleno s příslušným odkazem na webovou stránku.








..




 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement